Článek
Když se objevily na počátku srpna první zprávy o opakovaných úderech ukrajinských dronů na ropné rafinerie, vojenské analytiky to nechávalo vesměs chladné. Armáda jede na naftu a ruská rafinérská kapacita přeci převyšuje domácí spotřebu dvojnásobně. Rusko před válkou exportovalo polovinu produkce nafty a cca čtvrtinu produkce benzínu. Copak je myslitelné, aby největší benzince v Evropě kvůli několika úderům drony došel benzín?
Ukrajinské útoky jsou ale od srpna vedeny pravidelně a systematicky. K počátku října vyřadily už 40% ruské rafinérské kapacity. Další údery mířily na přepravní infrastrukturu a její zranitelné body. Na okupovaných územích se Ukrajincům podařilo zdecimovat ruskou protivzdušnou obranu a kombinací dronových a raketových úderů i sabotáží eliminovali údajně veškeré palivové vlaky, které se v dané oblasti nacházely. K sabotážím železniční přepravní infrastruktury dochází i hluboko v Rusku.
Ukrajinské hlubinné údery opravdu začaly psát novou kapitolu konfliktu, a to s výrazně horší pozicí Ruska. Přitom ještě nebyli masově nasazeni Plameňáci, ukrajinské střely s plochou drahou letu schopné nést 1,1 tuny trhaviny až 3 000 km daleko. Pro srovnání drony Shahed nosí mezi 30-50 kg, rakety Storm Shadow 450 kg. Jejich plánovaná masová produkce naznačuje, že ruský týl nečekají lehké časy.
Rusové mají již dnes potíže s dostatkem pohonných hmot, nezávislé stanice zavírají. Zásobování některých oblastí je čím dál složitější a co je nejdůležitější, začíná se projevovat i na frontě. Celá řada prostředků používaných ruskou armádou dnes jezdí na benzín, který na okupovaných územích není v potřebném množství. Dopravit tam pohonné hmoty bude stále těžší. Armáda bez fungující logistiky je poražena. Přesto je konec války daleko.
Ve válce rychle inovují obě strany. Nebe kolem fronty se hemží drony. Bezpečná nejsou ani místa desítky kilometrů za linií doteku. Zásobovací trasy se prodlužují nejen u Rusů, ale také u Ukrajinců. Válečná logistika je čím dál složitější.
Rusové měli vždy schopnost udeřit v celé hloubce ukrajinského území. Zatímco v minulosti v noci útočily desítky dronů, nyní se jedná o stovky. Někteří analytici očekávají, že do konce tohoto roku může počet dronů na útok překročit tisícovku. Ukrajinská obrana je dnes nejúspěšnější na světě (možná po Izraeli), ale v tom množství část projektilů vždy nalezne svůj cíl.
Žádná svobodná a demokratická země by neunesla ztráty, jaké dokáže nést ruská diktatura. Od počátku války došlo k jejímu bezprecedentnímu utažení. Doufáme, že ruská ekonomika nevydrží nápor západních sankcí, že se vůči režimu zvedne odpor, ale nic z toho se neděje a není moc důvodů, že by se tak tomu brzy mělo stát.
Režim si hlídá, aby náklady války co nejméně pociťovaly klíčové regiony Moskvy a Petrohradu. Většina obětovaných vojáků pochází z chudých regionů a z řad národnostních menšin. Ani krize pohonných hmot se neprojevuje všude stejně a část Rusů zatím byla zasažena pouze rostoucími cenami. Ruská ekonomika je jak zombie. Fakticky mrtvá. Vysoká inflace a vysoké úrokové sazby nemilosrdně dusí firmy. V okamžiku ukončení války se zhroutí. Dokud ale válka trvá, válečný stroj pojede dál, i kdyby se musel běžný Rus živit kořínky.
Na bojišti má Rusko stále početní převahu a dostatek nových rekrutů. Ukrajinci bojují v menším počtu a kvalitativně lépe. Jejich ztráty jsou násobně menší, ale tok nových Rusů neustává. Už je to nějaký čas, co byly severně od Pokrovsku obklíčena ruská bojová uskupení. My bychom možná čekali, že se snadno vzdají, neboť jsou bez vody, jídla i možnosti ústupu. Problém je, že každý ruský voják v první linii je bez vody, jídla i možnosti ústupu. Situace v obklíčení pro něj není o mnoho horší. Nic nemá v Rusku menší cenu než lidský život.
Nezdá se tak možné, že by vnitřní problémy Ruska s nedostatkem pohonných hmot, spotřebního zboží nebo potravin mohly donutit Rusko k míru. Nedokáže to ani astronomická výše ztrát techniky a lidí. Skutečnou ruskou porážkou je ztráta jakékoliv naděje a jakékoliv schopnosti ve válce pokračovat. Ukrajinská taktika likvidace logistiky a výrobních řetězců je ve svém jádru geniální a správnou cestou. Čekat na jejím základě konec války v řádu měsíců by však bylo naivní.
Ruské rafinerie jsou stavěny pro konflikt od sovětských časů, není jednoduché je vyřadit úplně a na dlouhou dobu. Většinu poškození dokáží Rusové opravovat. Pokud bylo za dva měsíce vyřazeno 40% kapacity, neznamená to, že za 5 měsíců se výroba ropných produktů zastaví. Navíc mohou dovážet pohonné hmoty ze spřátelených zemí.
Teprve až míra poškození ruské logistiky dosáhne takové úrovně, že Rusové v předních liniích nebudou mít čím bojovat, začnou Ukrajinci získávat zpět obsazená území. Tehdy budeme moci začít vyhlížet konec války. Přiblížit ho můžeme jedině rozhodnou podporou Ukrajiny. Po těch letech válčení už snad chápeme, že to nebude Vladimír Putin, kdo bude za Rusko uzavírat mír.
Čím déle válka pokračuje, tím větším hospodářským i společenským šokem bude její konec. Konec války nemá Putinův režim šanci přežít, což nevyhnutelně vylučuje jakékoliv skutečné příměří či mír. Rusko už dávno není globální velmoc, dokonce už ani regionální. Je to upadající agresivní totalitní stát nevyhnutelně směřující ke svému zániku. Jeho smrtelné křeče ale přinesou ještě mnoho smrti a utrpení nevinných, dokud úplně neztratí schopnost válčit.
-----------------------------------------
Zdroje:
-------------------------------------------
Každý příspěvek skrze tlačítko Podpořte autora potěší. 15% dostane Seznam, 85% odevzdám manželce na nákupy a díky tomu můžu v klidu tvořit ;)
Ale vážně, má to smysl, protože díky tomu se jako autoři můžeme soustředit i na kvalitní obsah třeba i pro menšinové čtenáře. Díky za Vaše příspěvky, moc si toho vážím!
