Článek
Především je potřeba říci, že nemám vůbec nic proti starým lidem obecně. S věkem přichází moudrost, i když někdy věk přichází sám. Dožíváme se čím dál vyššího věku a určitý věkový posun odpovídá stárnoucí demografické struktuře. Nicméně je naprosto na místě otázka, zda má být budoucnost světa pro mladou generaci formována lidmi, jejichž časový horizont je velmi omezený.
Od určitého věku klesá schopnost vnímat nové perspektivy, vidění světa se spíše zužuje. Motivace dívat se do vzdálenější budoucnosti se vytrácí stejně jako energie. Energie je potřeba, pokud zastáváte klíčovou exekutivní funkci a na světě není mocnější pozice než pozice prezidenta Spojených států amerických.
Ještě závažnější může být neschopnost či nevůle vnímat důsledky rozhodnutí v delším časovém horizontu, což se týká poměrně zásadních otázek mezinárodní spolupráce, klimatických otázek nebo vůle jít do obchodního či reálného válečného konfliktu.
Je trochu s podivem, že ani jedna ze stran nedokázala vygenerovat mladšího lídra, zejména, pokud z průzkumů vyplývá, že kdokoliv mladší z demokratů by docela jistě porazil Donalda Trumpa a kdokoliv mladší z republikánů by docela jistě porazil Joa Bidena.
Vladimíru Putinovi bude letos 72 let, pokud nevypadne z okna. Číně vládne s doživotní perspektivou Si Ťin-Pching, kterému bude 71 let. Významnému hráči na Blízkém východě, Íránu, který se může pochlubit demograficky velmi mladou populací, vládne 85letý Sallid Alí Chameneí.
Zatímco demokracie mají určité mechanismy, jak zamezit škodám v případě ztráty schopnosti vykonávat úřad i určité možnosti ověřování svéprávnosti, totalitní režimy včetně výše uvedených nic takového neznají. Pokud se smíchá tvrdohlavost a odtrženost od reality s touhou „zanechat odkaz“, může to mít katastrofální následky.
Válečné operace Ruska a Íránu z rozhodnutí starých dědků zabijí a zmrzačí statisíce mladých lidí, kteří se budou s následky potýkat ještě desítky let po smrti těchto vůdců. Vyvolání konfliktů má a bude mít dlouhé negativní důsledky pro všechny obyvatele těchto zemí, ale eliminací mezinárodní spolupráce ztrácí celý svět. Do rozhoření globálního konfliktu už chybí jen čínská agrese proti Taiwanu.
Z vlastní zkušenosti víme, že nevýkon mandátu prezidenta ze strany Miloše Zemana Česko poškozoval, bez ohledu na to, jaké pozice zastával. Přitom náš prezident není exekutivně nijak významný. V případě neschopnosti adekvátně rozhodovat a reagovat na světové dění ze strany amerického prezidenta mohou být následky mnohem horší.
Dávalo by smysl omezit věk, ve kterém se ještě lze ucházet o politické funkce? Narážíme zde na obdobný problém jako v diskusi o volebním právu seniorů. Vitalita a schopnosti rozhodovat jsou u každého člověka jiné a věk je opravdu jenom číslo. Jakákoliv horní věková hranice pro aktivní i pasivní volební právo by byla úspěšně žalovatelná jako nepřípustná diskriminace.
Řešení přesto existuje, jakkoliv může být někomu nekomfortní. Pokud mladá generace nechce nechat rozhodovat o osudu světa dědky nad hrobem, musí se sama přihlásit o slovo zapojením do veřejného života a hájit své zájmy v klíčových otázkách budoucnosti. Přesvědčit o vlastních vizích určitě dokáže i generace starší, ale musí si to odpracovat.
Realita je taková, že mladá generace chodí k volbám mnohem méně než generace starší, zájem o veřejné dění je spíše výjimkou. Důsledkem je přestárlá politická reprezentace a chybějící energie měnit budoucnost k lepšímu. Možná, že americké prezidentské volby mohou být tím impulsem, kdy si mladší generace řekne o svůj adekvátní podíl na moci.
-------------------
Zdroje:
