Článek
Představa, že narodit se bohatý je nespravedlivé a nefér vůči ostatním, pramení z teze, že o nabytý majetek jste se my osobně nijak nezasloužili. To je sice pravda, ale máme se snad kvůli tomu cítit nepatřičně a provinile?
Dědictví není zásluhou naší, ale našich rodičů a odpovědné práce předchozích generací. Naše rodiče nejen tvořili bohatství, ale přivedli na svět nás, vychovali nás a s majetkem, který nám předávají, se zároveň pojí i nemalá odpovědnost vůči našim předkům.
Z nějakého důvodu si český národ sebou pořád nosí nějakou averzi vůči šlechtickým rodům, které přitom reprezentují mezigenerační kontinuitu našich hodnot nejlépe ze všech a pro mne osobně jsou i velkým vzorem.
Život není jen o tvorbě bohatství pro jedince samého, ale právě o tvorbě hodnot nadčasových pro další generaci. O tom, mít dobře vzdělané a vychované potomky, kteří budou pokračovat v tom, co jsme započali. Snaha o zajištění dobrého života pro naši další generaci, ideálně lepšího, než jsme měli my, je ve skutečnosti naší základní hodnotou, na které stojí rozvoj naší civilizace.
Označovat předávání majetku z generace na generaci za nespravedlivé naprosto popírá naši podstatu a přirozenost. Tato toxická filozofie vlastně říká, že každý rodič, který se snaží dát svým dětem co nejlepší start do života, páchá něco nekalého.
O to se přitom nepochybně snažíme všichni. Některé ale zjevně trápí fakt, že jiní mají toho majetku k dispozici víc. Obyčejná závist pramenící z pomýlené představy, že bohatství v jedněch rukou vzniká vždy na úkor někoho jiného. Že svět zkrátka bohatne tak nějak sám od sebe, jen je problém distribuce onoho bohatství napříč společností.
To tak samozřejmě není. K vytvoření bohatství je potřeba tvrdá práce a často i v podobě několika generací. Pokud by dotyčný nekumuloval majetek, neznamená to, že by byl rovnoměrněji rozprostřen mezi společnost, majetku by zkrátka na světě bylo méně.
Mohli jsme se narodit do bohatší rodiny, chudší rodiny, do rodiny v úplně jiné části světa nebo prostě ve špatném čase a na špatném místě. Mohli jsme mít větší štěstí nebo smůlu, ale jak by řekl Gandalf, o tom my nerozhodujeme, rozhodujeme pouze o tom, co uděláme s časem, který nám byl dán.
Snažme se naplnit svůj život smysluplnými aktivitami. Jeho smysl je mnohem širší a pestřejší než být nejbohatším na světě, ale pracovat na tom, abychom tu toho pro naše děti zanechali co nejvíce, je přirozené a správné. Pokud dojdou k tomu, že majetek je nejlépe darovat na pomoc někomu jinému, je to naprosto v pořádku. I to může být smysluplné. Ale stěžovat si na nespravedlnost opravdu není na místě.
------------------------------
Zdroje:
