Článek
Při původním formování evropské integrace sehrála svoji roli tragická zkušenost ze světových válek i hrozba ze strany komunistického východního bloku. Jakkoliv hospodářky se jednalo o velice úspěšný projekt, jehož důsledkem je i porážka protekcionistických teorií a rozvoj globální liberalizace obchodu, politické otázky integrace čelily značným překážkám.
V roce 1952 byla podepsána dohoda o Evropském obranném společenství, která předpokládala vznik evropské armády, nicméně nikdy nevstoupila v platnost z rozhodnutí Francie, která paradoxně vznik Evropského obranného společenství iniciovala.
V roce 1953 se nepodařilo prosadit Evropské politické společenství, které mělo za cíl mimo jiné i společnou zahraniční politiku.
Z desítky let diskutované evropské ústavy se stala jen Lisabonská smlouva, která zdaleka nepřinesla tolik potřebný posun v zahraničně politických a bezpečnostních otázkách.
Možná nám doposud chyběla motivace, ale bezpečnostní situace ve světě se razantně proměnila. Časy klidu a míru jsou zdá se pryč, jakkoliv nesmíme opomenout obrovský přínos evropské integrace v tom, že válka mezi členskými státy se stala nemyslitelnou.
Silnou euroatlantickou vazbu stále bereme jako samozřejmost, ale minimálně pro část republikánů sympatizujících s Donaldem Trumpem tomu tak není. Tragédie světových válek jsou nám již příliš vzdáleny a tím se vzdaluje i palčivost některých výzev z pohledu Američanů.
Je zkrátka faktem, že válka na Ukrajině je mnohem větším bezpečnostním rizikem pro Evropu než pro Spojené státy. Konflikt na Blízkém východě či narušování lodních tras v Rudém moři je rovněž mnohem větší problém pro Evropu než pro Spojené státy.
Je třeba seriózně vnímat výhrady, že evropské státy často neplní své závazky ve výdajích na obranu, protože je to jednak pravda a tuto námitku nemusí vznášet pouze Donald Trump. Společná bezpečnostní politika, která potenciálně vede ke vzniku evropské armády, může doplnit potřebné chybějící obranné kapacity a udělat z Evropy, která je dnes v oblasti bezpečnosti značně závislá na Spojených státech, rovnocenného partnera.
Svět je dnes podstatně složitější než po druhé světové válce. Není černobílý, ale plný různých odstínů šedi. EU je největší světovou ekonomikou, která při prosazování svých zájmů používala hlavně svoji měkkou hospodářskou sílu, ale agresora nezastaví ekonomické pobídky.
Útok Ruska na Ukrajinu je pro Rusko hospodářskou katastrofou a naprosto nelogickým krokem, a přesto se stal. Ruské tanky se nezastaví na hranici EU, protože nesplňují emisní normy. Asadův režim se nesklonil před hospodářskými sankcemi.
Pokud nechce hrát Evropa v měnícím se světě roli pasivního příjemce vnějších okolností, musí razantně změnit přístup ke společné zahraniční a bezpečnostní politice včetně vytvoření vlastních bezpečnostních sil. Jedině silné a sjednocené Spojené státy evropské dokáží čelit výzvám v oblasti bezpečnosti, migrace a globálního obchodu.
EU musí nalézt odvahu nést odpovědnost za osud světa v rozsahu, který je adekvátní její hospodářské síle. Silná EU ve světě je i výsostným národním zájmem exportně orientované České republiky. V rámci EU máme řádově více společných zájmů než názorových rozdílů. Je čas oklepat se z letargie a znovu otevřít otázky posunu v evropské integraci, aby byla EU akceschopná řešit stávající globální výzvy.
Nic nejde proti národním zájmům České republiky více, než když se řešení těchto výzev chopí nacionalisté. Přitom se ukázalo, že evropská řešení fungují, jakkoliv mohou být běžnému občanovi ne vždy jednoduše srozumitelná.
Jednoduše srozumitelná nebude ani komplikovaná cesta ke Spojeným státům evropským, bude třeba překonat mnoho rozporů. Nicméně je třeba mít na paměti, že úspěch České republiky je pevně svázán s úspěchem evropské integrace.
------------------
Omluva: Původní verze článku obsahovala chybnou informaci, že EU je největší světovou ekonomikou, což ovšem od roku 2021 již není pravda, v čele byla vystřídána Spojenými státy.
------------------
Zdroje:
