Článek
V Česku vyrostou nové velké solární parky s výkonem desítek až stovek MW na územích po těžbě či průmyslových braunfieldech. Potud je to naprosto v pořádku, neboť nedochází k záboru zemědělské půdy a jedná se o lokality, kde kvůli jejich historii není problém takovéto instalace napojit na distribuční a přenosovou soustavu.
Velké solární parky jsou ze své povahy nákladově mnohem efektivnější než střešní instalace, jak pro menší komplikovanost umístění, tak pro úspory z rozsahu. V případě největšího projektu ČEZ FVE Tušimice II s instalovaným výkonem 126,7 MW se jedná o náklady zhruba 18 tisíc korun na instalovaný kW výkonu, což je méně než polovina ceny střešní instalace bez baterií.
Pro tuto elektrárnu při současné velkoobchodní ceně elektřiny 2000 Kč/MWh vychází návratnost na zhruba 10 let, výnosnost 10 %. Jenomže je to asi málo, protože na celkovou investici 2,283 miliardy obdrží ČEZ podle podepsané smlouvy s SFŽP dotaci 524,5 milionu korun. Výnosnost tak vyskočí nad 13 %. Dává to smysl?
Ukazatele výnosnosti budou v případě menších projektů méně oslnivé díky nižším úsporám z rozsahu, přesto se jeví dotování těchto projektů z Modernizačního fondu jako nadbytečné. Tyto velké solární parky totiž mohou vzniknout bez dotace a jejich výnosnost zahrnuje i uspokojivý bezpečnostní polštář vůči případnému dalšímu poklesu cen elektřiny.
Dotace mají smysl tehdy, pokud lze za přiměřené náklady z veřejných zdrojů dosáhnout efektu, který by bez této podpory dosažen být nemohl. Tedy bychom neměli plýtvat zdroji na podporu instalací, které dávají smysl na komerční bázi. Zdroje by měly mířit do projektů, které by na komerční bázi vzniknout nemohly, ideálně takových, kde potřebné procento k jejich realizaci je relativně malé. Pak je možné dosáhnout zamýšlených cílů, zejména dekarbonizace a energetické bezpečnosti.
Pokud místo toho proudí peníze do projektů velkých energetických skupin, které mohly být docela dobře postaveny i bez dotace, pak se jedná o veřejný výdaj bez jakékoliv protihodnoty, chcete-li plýtvání. A že si plýtvání nemůžeme dovolit, asi není třeba rozebírat a vysvětlovat.
Alokace zdrojů z modernizačního fondu pochází z roku 2021 a 38,7 % objemu je vyhrazeno pro nové obnovitelné zdroje v energetice, dalších 26 % pro modernizaci teplárenství. Na energetickou účinnost v průmyslu je vyčleněno jen 13,3 %, přičemž právě zde by potřebovaly velké energeticky náročné podniky výrazněji podpořit.
O velkokapacitních bateriových úložištích, která by dokázala zkapacitnit připojování obnovitelných zdrojů a stabilizovat síť, není řeč, ač právě takové investice by umožnily výrazněji potenciál obnovitelných zdrojů využít a posílit stabilitu soustavy i celkovou energetickou bezpečnost.
Alokace zdrojů z modernizačního fondu by měla projít výraznou revizí, reflektovat aktuální vývoj technologií a jejich cen a zaměřit se na to, aby nebyly zdroje promrhány tam, kde nepřináší žádný dodatečný efekt.
Kromě toho bychom se pro transformaci průmyslu měli naučit využívat i tzv. návratné veřejné podpory, tedy namísto čistého transferu peníze půjčovat. Se stejnými zdroji je tak možné zafinancovat mnohem více projektů, které budou lépe promyšlené a připravené. Český zvyk natáhnout ruku po dotaci modernizaci ekonomiky spíše brzdí, než stimuluje.
Proměna peněz z Modernizačního fondu na zisk ČEZu ale ukazuje, že český stát si není úplně jistý, čeho chce dotacemi dosáhnout, jen když se čerpá. Chceme-li být úspěšnou zemí, je nejvyšší čas na razantní změnu přístupu.
-----------------
Zdroje:
