Článek
Náhlé milostné vzplanutí k tržní ekonomice a kapitalismu má proto logicky hned několik divokých hypotéz o motivech Babišovy vlády. Ušlechtilý nebude ani jeden.
Nejpopulárnější a nejrozšířenější je hypotéza, že stát má prodat Explosii Francii výměnou za odložení kauzy Babišova zámku ve Francii. Jedná se o vyšetřování daňového úniku, kdy si měl Babiš v roce 2009 pořídit soubor nemovitostí skrze offshorové firmy za 350 milionů korun. Ano, ty offshorové firmy, které on přeci nepoužívá a za které šije do dalších českých miliardářů. Ale to je vedlejší.
Vtipné je, že vyšetřování bylo právě ukončeno a do konce roku by měla francouzská prokuratura rozhodnout, zda na základě shromážděných důkazů věc odloží nebo bude Babiše trestně stíhat. Shodou okolností ve stejnou dobu přinesl téma prodeje Explosie na stůl sám Babiš s tím, že zájem projevil Emanuel Macron a kupujícím by byl francouzský stát. Hypotéza výměnného obchodu se tak nabízí jako velmi logické vysvětlení, plně v souladu s Babišovým naturelem, že když uplácí, tak ideálně z cizího.
Dalším logickým dílem skládačky je snaha francouzského státu o strategickou autonomii obrany na Spojených státech a budování evropských šampionů, obřích korporací schopných obstát v globální konkurenci. Co na tom, že to v praxi moc dobře nefunguje.
Francouzský koncern Eurenco dělá přesně to, co Explosia, a to v závodech ve Francii, Belgii, Švédsku a Finsku. Má tržby téměř 12 miliard korun, šestinásobek toho, co Explosia. Jeho ambicí je do roku 2030 překonat tržbami 25 miliard korun. Koncentrovat pod sebe celý výrobní segment a dosáhnout dominantní postavení je byznysová strategie, které Babiš moc dobře rozumí. Je ruka v rukávě?
Přes senzační načasování a vyznění má tahle teorie pár trhlin. Předně Francie Babiše stíhat nebude, dokud je premiérem. U představitelů zahraničních vlád uděluje imunitu po dobu výkonu funkce (kdyby byl jen poslanec, stíhání by to nebránilo).
Dalším důvodem, proč ne Francie, je sousedství se Synthesií, dnes ve vlastnictví České zbrojovky, dříve Kaprainu Karla Pražáka, který ji koupil od Agrofertu spolu s Mafrou. Synthesia není obyčejný soused. Podniky jsou propojené doslova pupeční šňůrou, do Explosie proudí vstupy ze Synthesie.
Má jen omezený smysl vlastnit Explosii bez kontroly nad Synthesií. Firmy sdílejí areál a jeho infrastrukturu, kterou od sebe nelze úplně oddělit. A to nepodstatnější – pokud chce Explosia vyrábět více, musí do svých kapacit investovat nejen ona, ale také Synthesie. Další investice si vyžádá energetika celého areálu.
Jak moc je tedy Explosia strategický podnik? Nemá náhodou ten Babiš trochu pravdu, že je lepší to prodat? Finální produkt Explosie je plastická trhavina a střelné prachy do malorážové i velkorážové munice. Jsou to jen ingredience pro zbraně. Není tam žádné tajemství a zázrak, žádný převratný výzkum a vývoj, excelentní technologie, prostě nic, co by nebylo nahraditelné. Ani to není nic, co by nám vytrhlo trn z paty v případě napadení.
Výroba prachů je úzkým hrdlem evropského obranného průmyslu. Soukromí vlastníci však dělají rozhodnutí o investicích pružněji a odpovědněji než státy. Dnes je strašně těžké postavit jakoukoliv továrnu na zelené louce, natož výrobu střelných prachů a výbušnin. Areál má svoji velkou hodnotu, protože plní nějaké bezpečnostní standardy a vybudovat něco takového jinde je proces na desetiletí. Státní vlastnictví podniku pomohlo překonat těžké časy, historicky dostával injekce ze státního rozpočtu. V dobrých časech, kdy by potřeboval modernizovat a rozšiřovat výrobu, mu ale státní vlastnictví moc nepomáhá.
Privatizace by dávala smysl například tehdy, pokud by se nový vlastník zavázal k určitým investicím do výrobních kapacit a infrastruktury. Zároveň by se zavázal nezmenšovat tyto kapacity v případě poklesu poptávky. Dávala by smysl jako zdroj financování pro budování něčeho, co má opravdu strategický význam.
Motivace vlády je bohužel mnohem prostší. Vydělává to jako nikdy, tak to prostě střelme a zaplácněme díru ve státním rozpočtu. Před opozicí říkejme, že to půjde na zbrojení, ať moc neřvou. Do státního rozpočtu to neodvedlo ani korunu, lamentoval Babiš na tiskovce.
O jakém výnosu se bavíme? Možná je EBITDA x 12 až EBITDA x 20. Cenovka 8-13 mld. korun, což ve státním rozpočtu není žádná díra do světa. Cenu zvyšuje fakt, že Evropě se taková továrna staví špatně a poptávka po produkci je fakticky jistá na dlouhou dobu dopředu. Naopak ji snižuje vztah k Synthesii a míra zastaralosti provozu, která zkrátka vyžaduje investice velkého rozsahu.
Smysluplný akviziční cíl by to byl pro Českou zbrojovku, která už má Synthesii a dávalo by jí smysl nabídnout vyšší cenu než dalším zájemcům. Ambiciózní je CSG Michala Stranada, kterému by taková továrna padla skvěle do portfolia, nicméně musel by řešit sousedství. Francie zde není úplně favoritem, jakkoliv ta hypotéza o úplatku za zastavení trestního stíhání může být populární.
Ta zásadní otázka však není, zda privatizovat či nikoliv. Otázka je proč privatizovat. Je privatizace součástí nějaké promyšlené strategie k zajištění dostatečných moderních průmyslových kapacit k obraně země? Nikoliv. Má výnos z privatizace dostatečně smysluplné využití? No to už vůbec ne.
Možná se dosype rozpočet ministerstva obrany, aby se přiblížil těm dvěma procentům, protože NATO i Spojené státy daly celkem ostře najevo, že na Babišovy účetní triky se železnicí u Karlštejna nejsou zvědavé.
Sledujeme impulsivní nápad k prodeji něčeho, co hodně hodí, jako zoufalou náhradu odpovědné rozpočtové politiky. To je na celém příběhu ta největší tragédie. Žádná levárna, kulišárna nebo výměnný obchod. Prostě absence jakékoliv kompetence. Čekat od této vlády odpovědnou rozpočtovou politiku nebo dokonce strategickou bezpečnostní politiku by bylo hodně naivní.
-------------------------------------
Zdroje:
-----------------------------
I dobré články mají dnes problém probojovat se skrz algoritmy k širšímu publiku.
O to víc si vážím vaší podpory — komentářů, sdílení, reakcí, příspěvků přes tlačítko „Podpořte autora“ a předplatitelů. Děkuji.
