Článek
Naše iluze míru je vykoupena krví statečných Ukrajinců, kteří již čtvrtým rokem vzdorují agresivním hordám Rusů. Pomáháme jim dost na to, aby dokázali bojovat, ale zdaleka ne dost na to, aby dokázali válku vítězně ukončit. To je problém.
Život s nasazenými růžovými brýlemi pro nás může brzy skončit. Dopadající ruské rakety a drony nás mohou naučit, jaké je to jít spát s nejistotou, zda se dožijete rána. Místo práce a rodiny můžeme prožívat tvrdý vojenský výcvik. V mrazu a chladu se budeme učit, jak zahodit lidskost a stát se nemilosrdnými zabijáky. Budeme prožívat, jak jsou naši blízcí trháni na kusy, zavalováni troskami či prostě jen zabiti, protože byli ve špatnou dobu na špatném místě.
Ruská propaganda učí celý ruský národ, že mu patří svět od Vladivostoku po Lisabon. Že kam vstoupí noha ruského vojáka, je Rusko. Denně fantazírují o použití jaderných zbraní proti evropským městům. Jejich drony a stíhačky pronikají do našeho vzdušného prostoru. Po celé Evropě se pohybují jejich špióni a sabotéři. Rusko se chystá na válku s námi, protože věří, že jsme slabí a nedokážeme se bránit.
Zda jsme opravdu slabí a zda máme vůli k obraně, ve skutečnosti vůbec nehraje roli. K tragédii stačí, aby si to Rusové mysleli. Stejně jako si mysleli, že Ukrajinu budou mít za tři dny. Jsme ve smrtelném ohrožení, ale nadále lžeme sami sobě, že se vlastně nic neděje. O vyšších obranných výdajích mluvíme v mlhavé budoucnosti a předstíráme, že kvůli tomu nebude třeba zvyšovat daně.
Je čas s tímto nezodpovědným pokrytectvím skončit a dívat se na věci pragmaticky tak, jak jsou. Rusko proti nám vede válku. EU má desetkrát vyšší HDP než Rusko, a přesto nám Rusové vyhrožují a provádějí zde nežádoucí špionážní a sabotážní operace. Věří totiž, že na válku připraveni nejsme a do určité míry mají pravdu.
Putinův režim se bude zoufale držet vlády nad upadajícím Ruskem. Válku potřebuje k přežití. Není možné, aby se Rusko přepnulo zpět do mírového modu a ekonomika nezkolabovala. Dokud je u moci Putin, žádný mír nás nečeká. Musíme se proto připravit na střet.
Nejefektivnější cestou je taková podpora Ukrajiny, která nám zároveň pomůže vybudovat průmyslové kapacity pro potřeby české armády a maximálně snižuje jednotkovou cenu produktu. Není to kouzlo, linky musí vyrobit co největší množství kusů, aby se fixní náklady v celkových nákladech scvrkli na minimum. Naštěstí Ukrajina je připravena odebrat cokoliv, co je trochu funkční a použitelné.
Česko zkrátka ze svého zaplatí produkci zbraní a munice od českých výrobců a to tak, aby vznikly dostatečné průmyslové kapacity pro vedení konfliktu vysoké intenzity. Daňový poplatník to pochopí a ve finále bude raději, pokud dokážeme mír a demokracii vybojovat penězi a nikoliv krví.
Nejlogičtějším zdrojem financování je zdanění pohonných hmot. Jejich cena vzhledem k našim příjmům nikdy nebyla tak nízko. Růst ceny ropy je čím dál méně pravděpodobný. Ze všech variant získání dodatečných zdrojů pro posílení naší obrany je tento ten nejméně bolestivý.
Navýšení spotřební daně na pohonné hmoty o jednu korunu znamená výnos pro státní rozpočet zhruba 10 mld. Kč. Prvním krokem by mělo být navýšení o 2 Kč na litr paliva, čímž bude mít český stát k dispozici dodatečných 20 miliard korun ročně. To už je významný objem zdrojů, za které lze pořídit širokou škálu českých zbraní napadené zemi. Pro Česko a jeho výrobce je to strategicky důležité nejen z hlediska ceny průmyslových kapacit, které by česká armáda a její spojenci potřebovali v případě vysoce intenzivního konfliktu.
Válka na Ukrajině znamená extrémní urychlení inovací. Zkušenosti z tohoto bojiště je nezbytné rychle přenášet do armád NATO včetně té naší. Mnoho na papíře skvělých zbraní se v konfliktu neosvědčilo. Naopak ty, které se osvědčily, mají před sebou skvělou budoucnost. Je v našem zájmu, aby české firmy dokázaly produkovat co nejvíce typů úspěšných zbraní a rychle inovovaly. Minimálně část objemu prostředků by měla být k dispozici start-upům, jejichž produkt se teprve vyvíjí a testuje. Úspěšný test na bojišti je dnes v podstatě podmínkou úspěchu.
Nejen, že uděláme správnou věc a pomůžeme napadené zemi. Nejen, že budeme mít vybudovány průmyslové kapacity pro potřeby naší armády. Budeme zde mít nové firmy s českými vlastníky, jejichž produkce s vysokou přidanou hodnotou bude úspěšná na globálním trhu. Investice do naší bezpečnosti se tak české ekonomice vrátí i po finanční stránce.
Program může do budoucna růst nad objem 20 miliard. Rostoucí kupní síla a dlouhodobý klesající trend ceny ropy poskytuje prostor pro další relativně bezbolestné zvyšování spotřební daně. Tuto daň pak již nedává smysl snižovat ani kdyby ruská hrozba pominula. Pokud by nastal ve veřejných rozpočtech prostor pro snižování daní, pak by prvotním cílem měl být pokles zdanění práce. Posun od zdanění výkonu ke zdanění spotřeby je relevantním doporučením většiny ekonomů.
Vyšší zdanění ropných paliv zároveň prohlubuje rozdíl v provozních nákladech elektrických vozů a vozů se spalovacím motorem. Čím větší bude, tím rychleji proběhne elektrifikace vozového parku. Ropy bude potřeba čím dál méně. Akcelerace poklesu poptávky bude tlačit cenu ropy nadále dolů. Nezávislost na dovozech fosilních paliv, kde ropa hraje prim, je nejen záležitost ekologie a snižování uhlíkové stopy. Posiluje naši bezpečnost a naši pozici vůči zemím, které povětšinou nesdílejí naše hodnoty. Ať už je to Rusko, arabský svět nebo Spojené státy Donalda Trumpa, je lépe ropu nepotřebovat nebo ji alespoň potřebovat co nejméně.
Projekt Green Shield může někomu znít jako z nějaké konspirativní složky. Přiznávám, že ten název jsem vymyslel, abych vyděsil a rozčílil co nejvíce proruských dezolátů. V každém případě je to dnes nejrealističtější a nejméně bolestivé řešení našeho bezpečnostního problému, kterým je Rusko. Řešení, které je zároveň kompatibilní s dalšími cíli evropské politiky včetně dekarbonizace. Green Shield je relevantním plánem pro celou EU.
Získáme zdroje na zbrojení, dodáme rozhodující pomoc Ukrajině, eliminujeme ruskou hrozbu a zároveň podpoříme snížení závislosti na dovozech ropy. Uděláme hodně muziky za relativně málo peněz. To dává smysl.
Pokud Vám někdo chce tvrdit, že největší bezpečnostní krizi od druhé světové války můžeme překonat bez zvýšení daní, bez zbrojení a bez dalších opatření, pak je to buď lhář nebo nechápe, co to tu právě prožíváme.
Nepochopení vede k pomýlenému názoru, že se nás to vlastně netýká, můžeme to nechat být a věřit, že se to vyřeší bez našeho přičinění. Tak ale svět nefunguje. Agresor nebude mít důvod se zastavit. Z ekonomického pohledu nejedna renomovaná analýza dochází k tomu, že ukrajinské vítězství by nás nestálo ani polovinu toho, co vítězství ruské. Je to jen o vůli zejména politických lídrů.
Nevyčítám běžné populaci, že žije v oné iluzi míru. Umožňuje ji neprožívat strach a úzkost s válkou spojené. Je však odpovědností politických lídrů, aby oni hrozby vnímali a dokázali je vyřešit. Jedině tak dokážeme mír opravdu uchránit. Je to odpovědností nás Evropanů. Spojené státy Trumpův omyl v přístupu k Putinovi nijak nepocítí. My ano. S Ruskem se můžeme pořád vypořádat téměř bezbolestně. Pokud selžeme, cena bude mnohem vyšší v penězích i v krvi.
--------------------------------
Zdroje:
-----------------------------------
Velmi děkuji za vaše příspěvky prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“. Je to silná motivace i závazek přinášet kvalitní a užitečné texty.
