Článek
Česká veřejná správa patří k nejroztříštěnějším vůbec a spolu se Slovenskem a Francií jsme v tomto ohledu raritou. Počtem obyvatel srovnatelné a rozlohou větší Portugalsko si vystačí s 308 obcemi.
V průměrné české obci žije okolo 1700 lidí, nejméně v EU. Z oněch 6245 obcí má 4867 méně než tisíc obyvatel. V 1778 obcích byla při posledních volbách k dispozici jediná kandidátka, přičemž tento počet trendově roste.
Kvůli roztříštěnosti obcí máme ohromný počet volených zastupitelů (přes 60 000) a obsadit tato místa je čím dál větší problém. Podstatně horší je problém kvalitativní.
Pokud musíte lidi přemlouvat, aby vůbec šli na jedinou kandidátku, správa malých obcí zákonitě čelí upadající kvalitě. Kandidáti jsou zpravidla ze starší generace, mladým péče o obec nenabízí ani smysluplnou náplň ani adekvátní ohodnocení ve srovnání s jinými příležitostmi.
Podobnému kvalitativnímu problému pak obce čelí i na úrovni zaměstnanců. V podstatě není možné získat kvalitní specialisty, není pro ně ani adekvátní objem práce ani finanční zdroje. Přitom spektrum činností malé obce, má-li v ní být kvalitní život a perspektiva rozvoje, je poměrně široké.
Z hlediska služby občanům je pak problém, pokud má konkrétní člověk dovolenou nebo onemocní. Mizivá úroveň zastupitelnosti je velkou komplikací pro mnoho agend a tato mizérie se prostřednictvím zpožděných povolovacích řízení, územního plánování nebo stavebního řízení přenáší jako náklad pro ekonomiku a brzda jejího rozvoje.
Obce hospodaří povětšinou vyrovnaně či přebytkově, dokonce hromadí ohromné zdroje, na makroúrovni okolo 500 mld. korun. Ač to zní na první poslech jako pochvala, využití těchto zdrojů je hluboko pod potenciálem. Malé obce jednoduše nejsou efektivně schopny akumulovat zdroje a investovat. Jsou odkázány na dotace, jejichž administrace je náročná a zaměstnává lidi jak u obcí, tak na straně státu.
Roztříštěnost obcí výrazně omezuje jejich schopnost efektivně řídit investice do vodovodů, kanalizací, škol nebo schopnost spravovat a rozvíjet bytový fond. Má-li být správa věcí veřejných řešena skrze subsidiaritu co nejblíže k občanů, tak zde jsou sice malé obce občanům blízko, ale nemají žádné nástroje, aby jim byly čímkoliv užitečné. Nejsou schopny realizovat v potřebné kvalitě a rozsahu některé druhy politik, které od nich občané očekávají.
Centralizace může někomu znít jako nepříjemný směr vývoje, ale musíme si uvědomit, že podstata centra se pro občany změnila. Lokální centrum je ne nutně ona malá obec, ale místo, kam si lidé jezdí nakoupit do supermarketu, jezdí za zdravotní péčí, za vzděláním. To je dnes právě většinou obec s rozšířenou působností. Vzdálenosti se zkrátili a dnešní obce jsou pro většinu lidí příliš malé na to, aby uspokojily všechny jejich potřeby.
Centralizace umožní především profesionální správu oblasti na úrovni – výrazně menší počet politiků i úředníků ve vyšší kvalitě a schopný plnit dnešní výzvy od IT bezpečnosti úřadu přes územní plánování až po schopnost efektivních investic.
Neznamená to méně demokracie. Pro obyvatele malých obcí, kteří posílají své děti na střední školy zpravidla v obci s rozšířenou působností či tam jezdí pracovat, to znamená naopak nabytí vlivu, o který jsou dnes ochuzeni. Obec s rozšířenou působností má výrazný dopad na obce okolní, ale jejich občané ve volbách v obci s rozšířenou působností nehlasují ani nekandidují.
Centralizace sebou nese i větší tlak na profesionalitu a transparentnost rozhodování. Na malé obci je mnohem snazší házet někomu klacky pod nohy kvůli osobním antipatiím. Obec s rozšířenou působností už je dostatečně velká na to, aby se v ní osobní antipatie rozplynuly a zastupitelé i úřady přistupovali k požadavkům občanů objektivněji a věcněji.
Často zaznívá argument, že slučování obcí zabije kulturní život v těch malých. Zapomínáme, že kulturní život zpravidla neorganizuje obec, ale různé spolky a konkrétní lidé. Zda se bude finančně na akci podílet malá obec nebo obec s rozšířenou působností, bude pořadateli nejspíše fuk. Zastupitelé obce s rozšířenou působností budou pod výraznějším tlakem nastavit férový a transparentní systém podpor.
Pro daňové poplatníky je ve výsledku důležité, aby byla veřejná správa efektivní. S reformou dokáže dosáhnout na lepší výsledky s menším počtem lidí. NERV spočítal roční úsporu při sloučení obcí do tisíce obyvatel na 10 mld. korun. Redukce počtu obcí na úroveň ORP přinese úsporu ještě vyšší, přičemž kvalita služeb pro občany se zlepší.
Pokud existuje nějaká optimální velikost obce, stávající ORP k ní mají docela blízko. Povětšinou představují přirozená lokální centra a jejich správa ovlivňuje kvalitu života obyvatel okolních obcí.
Na úrovni politické i úřednické mohou disponovat kvalitnějšími a lépe zaplacenými lidmi, kterým mohou nabídnout pestřejší práci a pracovat jako tým na rozvoji obce v potřebné komplexitě.
K úsporám výdajové strany v desítkách miliard lze přičíst i pozitivní vliv na HDP, který přinese lepší a profesionálnější veřejná správa, lepší územní plánování, bytová politika, efektivnější sociální práce atd.
Taková reforma narazí nejspíše na tuhý odpor stávajících malých obcí, přesto jsem přesvědčen, že je potřebné a správné takovou reformu udělat a to shora. Představa motivačního a dobrovolného slučování obcí je sice krásná a romantická, nicméně nepřináší ty efekty, které bychom potřebovali, ani pro veřejné rozpočty ani v servisu vůči občanům a firmám.
Česko potřebuje hluboké reformy tohoto typu, do kterých se mnohým politikům nechce, protože se bojí vlivu oblíbených starostů malých obcí na své vlastní preference. Pokud se má ale země posouvat vpřed, nemůžeme se tvářit, že současný systém veřejné správy je v pořádku. Z mnoha důvodů není a rozdrobenost veřejné správy je vážný a nákladný problém, který musí být rázně vyřešen.
--------------------
Zdroje:
