Článek
Antikampaně jsou ošidnou disciplínou. V ideálním světě by se k nim seriózní politické síly neměly uchylovat a soustředit se na propagaci svých hodnot, postojů, výsledků a osobností. Problém ovšem je, že taková kampaň je nesmírně drahá. Seriózní politika se prodává těžko, civilizovaná debata o důchodech lidi příliš nezajímá.
Lidé jsou mnohem zvědavější na emoce. Vymezit se proti někomu nebo něčemu je v politickém marketingu levnější a účinnější. Rázné odmítnutí argumentu protistrany zaujme více lidí než suchá prezentace argumentů vlastních.
Proto se jednoduše antikampaní v politice nezbavíme, v nějaké formě je všichni používají a přes všechny proklamace je budou používat dál. Hnutí ANO rozhodně není v pozici, kdy by si na některou antikampaň od vládní koalice mohlo stěžovat, samo předvádělo psí kusy za hranicí vkusu.
Antikampaň sama o sobě nemusí být něčím nechutným. To, co dělá antikampaně nechutnými a nebezpečnými, je druh a míra emocí, se kterými pracují. Pokud rozdmýchávají zlobu a nenávist vůči konkrétním osobám nebo skupinám osob, což může v konečném důsledku vést i k násilí, pak jde o kampaně nepřijatelné a nebezpečné.
Pak jsou antikampaně, které pracují s humorem a nadsázkou, které si utahují z oponentů nebo jejich argumentů. Jejich posláním není vyvolat nenávist a agresi, ale úsměv a nadhled. Dokáží upoutat pozornost mnoha lidí ke zmíněným tématům a následně o nich vést diskusi serióznějším způsobem.
Do této škatulky patří i antikampaň SPOLU. Zda plní, co si od ní tvůrci slibovali a zda je vkusná, vtipná a účinná, je diskutabilní. Navzdory výhradám mnoha komentátorů, osobností i členů stran koalice SPOLU tato antikampaň pracuje s určitým reálným základem, kterým je vhodné se zabývat ve veřejném prostoru intenzivněji než antikampaní samotnou.
Tím je Andrej Babiš jako reálné bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Existují totiž varovné indicie z jeho okolí a v jeho činech i rétorice, ke kterým bychom měli být velmi obezřetní.
Jedno potenciální riziko představuje už osoba jeho nové partnerky Anety Zicklerové. Její tchán Josef Zickler byl předsedou nacionalistického hnutí Řád národa. Hnutí sídlilo v budově přímo vlastněné ruskou ambasádou, pronájem zprostředkoval přítel Miloše Zemana a obdivovatel Putinova Ruska Zdeněk Zbytek.
Tolik fakta, reálně ovšem o názorech a postojích Anety Zicklerové není známo vůbec nic. Ač se jedná o tvůrkyni videí s kohoutem a vůbec osobu s velkým vlivem na současnou stylizaci Andreje Babiše, nedokazuje to ani proruskou orientaci, natož spolupráci s Ruskem. Proruská stylizace Andreje Babiše totiž může být (a doufejme, že je) chladnokrevným kalkulem k nasátí elektorátu SPD a antisystémových stran pod ANO. Je to ještě nechutnější než antikampaň, ale není to nelegální.
Údajné náhodné seznámení během roku 2022 a propracování se do nejbližší pozice vůči šéfovi nejsilnější opoziční strany s ambicí stát se příštím premiérem zní také jak ze špionážního románu, ale ani to není jednoznačný důkaz ruského vlivu.
Andrej Babiš velice často ve vztahu k Ukrajině papouškuje ruské narativy proti dodávkám zbraní Ukrajině, proti ukrajinskému obilí nebo zpochybňuje kompetenci české armády a jejích představitelů. Ani to z něj samozřejmě nedělá ruského agenta.
Pak je tu ona podivná událost s jeho synem Andrejem Babišem mladším, který byl Babišovým ruským spolupracovníkem Protopopovem uklizen v roce 2018 na Ruskem okupovaný Krym. Jak a proč se dostane syn premiéra České republiky právě po boku Rusa na Ruskem okupované území, nikdy nebylo uspokojivě objasněno.
Vazby na Rusko má i Alexej Belbajev, Babišův kolega z Petrimexu a obchodní partner z 90. let., údajná spojka mezi střední Evropou a Ruskem díky kontaktům na Vladimíra Putina, Roberta Fica a další politiky SMERu.
Jedním z nejvýše postavených lidí v byznysu Andreje Babiše je Alexej Bílek. Právník, který byl u převodu nemovitostí z SSSR na Rusko a který působil ve společnostech s ruskými vlastníky, byl členem Česko-ruské společnosti zabývající se navazováním prospěšných kontaktů mezi českým a ruským státem. Je správcem fondu AB Private Trust II, protektorem AB Private Trust I a předseda představenstva společnosti Synbiol, tím pádem i dohlíží na soukromé investice Andreje Babiše prostřednictvím fondu Hartenberg.
S Agrofertem jsou spojena i další jména, často bývalí členové STB, u kterých si lze klást otázku případné ruské vazby. Přestože podezřelých vazeb a okolností je mnoho, sami o sobě důkazem Babišova napojení na Rusko nejsou.
Jako nezvratný důkaz pro vyloučení Babišovy proruské orientace komentátoři uvádějí kauzu Vrbětice. Tehdy se Babiš vzepřel hradu obsazeného Zemanem a podíl ruských tajných služeb na výbuších muničních skladů v roce 2014 přiznal. Zda je tento důkaz opravdu nezvratný, je minimálně diskutabilní. Informace už byly v rukou novinářů, a tak mohl být Babišův postoj opět jen póza žádoucí kvůli průzkumům veřejného mínění. Ostatně jeho pozice byla zpočátku vše, jen ne jednoznačná.
Pokud se Andrej Babiš ptá na detaily ohledně české muniční iniciativy v době, kdy se ji Rusko intenzivně snaží překazit, je to ještě legitimní opoziční práce motivovaná zájmem o veřejné blaho, nebo zkrátka vědomě či nevědomě pracuje ve prospěch Ruské federace?
Na to nechť si čtenář odpoví sám. Leč označovat Andreje Babiše a hnutí ANO jako proruské je naprosto legitimní a opírá se o závažná fakta. Andrej Babiš svými výroky a činy pracuje v ruský prospěch a zda ho k tomu motivuje okolí, vlivoví agenti či jen touha po voličích a moci, je mi srdečně jedno.
Andrej Babiš je nepochybně pro Českou republiku vážnou bezpečnostní hrozbou a není v zájmu této země, aby se kdykoliv vrátil do nějaké exekutivní funkce. Těch temných faktů kolem jeho osoby je příliš mnoho, aby mu bylo možné věřit. Proti tomu je antikampaň SPOLU jen takový veselý žertík.
----------------------
Zdroje:
