Článek
Jsou krize, kdy se vyplatí plně se spoléhat na tržní mechanismus. Zavření Hormuzského průlivu je jednou z nich. Proudí tudy 20% světového obchodu s ropou. Na druhou stranu tato ropa míří především na asijské trhy. Ačkoliv se tento výpadek podepisuje výrazně na ceně, nejsme v situaci, kdy by nám hrozil skutečný fyzický nedostatek paliv.
Tržní reakce skrze ceny pohonných hmot je perfektní mechanismus, který zajistí, že naši spotřebu omezíme právě tak, jak je potřeba, aby fyzický nedostatek nenastal. To bychom ovšem nesměli mít populistickou vládu Andreje Babiše. Andrej Babiš je krizovým manažerem v tom smyslu, že dokáže prohloubit jakoukoliv krizi.
Tuhle schopnost ještě umocňuje jeho chaotický styl, kdy každý den říká něco jiného než den předchozí. Případně říká něco a udělá něco úplně jiného. V řešení vysokých cen paliv to opět zvládl bravurně. Nejprve popřel sám sebe, když jeden den odmítal regulaci marží, cenové stropy i snížení spotřební daně jako nefunkční. Druhý den vláda schválila regulaci marží i snížení spotřební daně.
Co vláda schválila doopravdy? Ve skutečnosti schválila cenové stropy, protože bude na každý den určovat maximální cenu paliv. Tahle vícesečná zbraň povede k tomu, že nejedna pumpa bude mít sice levnější cenu na stojanu, ale stojan bude bez paliva.
Andreji Babišovi se ve své chaotičnosti podařilo namíchat koktejl těch vůbec nejhorších opatření, která budou mít důsledky daleko za horizontem konfliktu kolem Íránu.
Samozřejmě je tu rozpočtový dopad. Snížení spotřební daně z nafty o 2,5 Kč/litr znamená jen na této dani 15-17 miliard korun ročně. Dalších 3,2-3,7 miliardy připadne na DPH. Český státní rozpočet tak bude postrádat 20 miliard, aby bylo dosaženo… co vlastně? Nižší inflace? Může být snížena v rozsahu 0,2-0,4 p.b. Málo muziky za hodně peněz. V až 3 p.b. inflace navíc, ve které může stávající konflikt vyústit, se to trochu ztratí.
Vláda tato opatření upekla s posvěcením velkých řetězců. Ty největší jsou vertikálně integrovanými korporacemi zahrnující rafinaci, distribuci i prodej. Není pro ně problém přesunout marži k rafinaci. Jedou na velký objem a nízkou marži snesou mnohem snáze než malí pumpaři. Pro malé je to ovšem problém. Strop marže pro ně nemusí dostačovat na pokrytí nákladů, které bývají jednotkově vyšší než u velkých hráčů. Rovněž jejich nákupní ceny bývají o něco vyšší. Marže menších hráčů tak bude z jedné strany stlačena vyšší nákupní cenou a z druhé strany cenovým stropem. Jejich sítě nebo významná část se mohou ocitnout v provozní ztrátě. Pokud majitel nebude ochoten tuto ztrátu nést, nebude na nich palivo k dispozici vůbec.
Někdo z velkých hráčů pak může využít situace a učinit nabídku, která se neodmítá. Mohl by ji učinit i sám Babiš, jehož firmy provozují síť stanic s poetickým názvem Pumpa. Ten chlap je opravdu chodící střet zájmů. Vidíte, že nemůže udělat žádné rozhodnutí, které by nevzbuzovalo pochybnosti. Český trh tak bude zase o něco koncentrovanější a nižší konkurence vede k vyšším cenám v budoucnu.
Vládní opatření jsou populistická a zbytná. Nejsme ve fyzickém nedostatku, jen čelíme vysokým cenám. Ne zas tak vysokým. Aby odpovídaly naší kupní síle v roce 2012, musely by překračovat 75 Kč/litr. Stávající cenová úroveň má ke katastrofě daleko.
Co kdyby nastala opravdová katastrofa a ropy se nám nedostávalo fyzicky? Pak by adekvátním opatřením bylo spotřební daně z paliv naopak navýšit. Někoho to může šokovat, ale je-li úkolem vlády zajistit základní funkčnost státu při skutečném výpadku zásobování, pak je na místě rázně srazit poptávku vysokým zdaněním a z jeho výnosů financovat kritickou cílenou pomoc. Součástí takového scénáře jsou i ropné rezervy, které vystačí na 90 dnů běžné spotřeby. Navýšením spotřební daně lze tento interval protáhnout, aby bylo možné například opravit ropovod po útoku.
Samozřejmě, že sociální dopady vysokých cen jsou nepříjemné. Příčetný politik by se však měl držet zásady cílené, nikoliv plošné pomoci. Na plošnou pomoc totiž stát nikdy nemá dost zdrojů a následky v podobě dluhů a obětovaných alternativních smysluplnějších výdajů jsou mnohem horší než počáteční problém.
Pak je tu samozřejmě řešení dlouhodobé, ve kterém Česko patří k nejzaostalejším státům v celé Evropě. Elektrifikace dopravy. Čím větší podíl elektrifikace, tím nižší je dopad ropných krizí do české ekonomiky. Žijeme ve zblázněném světě, kde cenové extrémy nepřichází jedenkrát za 30 let, ale dvakrát za deset let. Možná třikrát. (Kolik z Vás teď myslí na film Jáchyme, hoď ho do stroje?)
Za první dva měsíce roku 2026 je Česko předposlední z EU v podílu elektrických aut na celkových prodejích. Poslední je Slovensko. Ve stávající vládě chybí kompetence k tomu chápat jakékoliv širší bezpečnostní a hospodářské souvislosti, takže nelze počítat s jakoukoliv pozitivní politikou české vlády v tomto směru. Nicméně výhoda v provozních nákladech elektromobilu oproti spalovacím autům je dnes obrovská a statistiky měsíců následujících budou velmi zajímavé.
Kdo má doma solární elektrárnu a elektromobil, je velmi odolný vůči vrtochům Andreje Babiše i Donalda Trumpa.
-----------------------
Zdroje:
Dovětek k rozpočtovým a inflačním výpočtům: Vycházejí z dat ČSÚ, který zahrnuje paliva do spotřebního koše s váhou 3% a roční spotřeby nafty na úrovni 6-7 mld. litrů + počítám současné zdražení o 18 Kč na litr nafty. Inflační dopady včetně sekundárních vychází z konsensu analytiků při Mezinárodního měnového fondu.
------------------------
Líbí se vám mé články? Zvažte finanční příspěvek skrze tlačítko „Podpořte autora“.
Díky vaší podpoře mohou zůstat odemčené a já se jim můžu věnovat naplno.
Vaší podpory si opravdu vážím – je to silná motivace pokračovat a přinášet další kvalitní texty.
