Článek
Zmršená podoba zákona, který v polovině svátků zamezuje prodeji v provozovnách nad 200 m2, je v podstatě následkem tvrdého kompromisu. Marně bychom se snažili najít nějakou logiku, proč právě provozovny nad 200 m2 nebo proč právě v zákoně vybrané svátky a jiné ne.
Z mého pohledu není nutné zákon rušit jen proto, že mate občany nebo je nelogický. Ten důvod je principiální, tedy že není žádný důvod omezovat svobodu podnikání. Podnikatel sám by měl rozhodovat, kdy bude mít pro své zákazníky otevřeno a kdy nikoliv. Jeho zaměstnanci se rozhodují, zda pro takového podnikatele chtějí pracovat či nikoliv. Máme naštěstí svobodnou volbu povolání a nikdo nečelí povinnosti vykonávat právě povolání prodavače.
K profesi prodavače nedílně patří to, že nejvyšších tržeb dosáhnete ve dny, kdy ostatní do práce nechodí, tedy o víkendech a svátcích. Že lidé o svém volnu rádi navštíví obchod spíše než v pracovní den, kdy jsou unaveni z práce, je docela přirozené. Poučování některých politiků, že by měli raději jít s rodinou do parku, je nemístné a ukazuje na touhu některých politiků ovlivňovat naše konání více, než je zdrávo.
Že omezení prodejní doby není něco, z čeho by zaměstnanci měli jásat, ukazuje třeba i přístup maďarských odborů, které podpořily zrušení obdobného zákona po roce jeho fungování právě kvůli dopadům do zaměstnanosti a výdělků.
Zavřené obchody o svátcích znamenají nižší tržby, méně práce a méně příplatků. Argumentace Unie zaměstnanců v obchodu, že profese je náročná a zaslouží si alespoň nějaké volno, je jak z jiného vesmíru. I zaměstnanci obchodu mají samozřejmě zákonnou dovolenou a zákonná omezení pracovní doby, dobrovolných i nařízených přesčasů.
Zákon se paradoxně strefuje do těch zaměstnavatelů, kteří svým prodavačům poskytují i týden dovolené nad zákonný rozsah, sick days a další benefity, které umožňují dobré sladění pracovního a soukromého života. Menší firmy s malými provozovnami, kde jsou zpravidla podmínky zaměstnanců horší, dotčeny nejsou.
Značně otravná je celá záležitost pro spotřebitele, který si ani po letech stále nedokáže spolehlivě pamatovat, kterých sedm ze čtrnácti svátků může do svého obchodu a kdy se musí připravit na hladový den.
Ne, opravdu neobstojí ani argumentace podpory malých obchodů na úkor zavřených supermarketů. Představa, že zoufalý zákazník sedm dní v roce podpoří svou útratou namísto supermarketu místní krámek, je romantická, ale nereálná. Lidé mají své oblíbené obchody i oblíbené produkty, vědí, kde se nacházejí a spíše budou hladovět, než by hledali malý krámek, který neznají a netuší, co v něm mohou koupit.
Existují evropské země, kde je o svátcích zavřeno a někde dokonce i v neděli. Jenomže benefity takového přístupu nalézt nelze. Určitě nepotřebujeme omezovat otevírací dobu jen proto, že podobná omezení platí jinde. Vlastně nelze nalézt žádný rozumný důvod, proč bychom to měli dělat.
Nejčistším řešením je zákon, který neměl nikdy vzniknout, jednoduše zrušit. Není potřeba, aby stát do této oblasti jakkoliv zasahoval, omezoval podnikání, týral spotřebitele hladem nebo poučoval, jak správně trávit volný čas.
--------------------
Zdroje:
