Článek
Když studujete podnikovou ekonomiku, těch možností, co dělat po škole, zase až tak moc není.
Buď finance, nebo některá z oblastí administrativy.
Já jsem si vybral asi tu nejpřirozenější cestu – controlling.
Postupně od neplaceného stážisty, přes brigádu a juniora až po seniora. Zatím.
Na téhle cestě se nedá vyhnout práci s daty.
Po škole toho o nich moc nevíte. Vaše znalost končí někde u psaní vzorců bez funkcí, s přímými odkazy na buňky.
A protože vám to nedá, začnete se učit.
Už naučit se VLOOKUP je zlom. Najednou máte pocit, že rozumíte, co znamená digitalizace.
Když k VLOOKUPu přidáte kontingenční tabulky, je to rovnou automatizace.
Pak ale potřebujete porovnat data za dvě periody vedle sebe. A ptáte se, jestli není lepší způsob než všechno složitě upravovat a kopírovat pod sebe jen proto, aby to šlo zobrazit v jedné pivotce.
Tak se naučíte Power Pivot.
A pak už je to jen krok k Power Query.
Ještě nedávno vám přišlo, že tabulka s tisícem řádků a dvaceti sloupci je obrovská a těžko se spravuje.
Jenže jakmile objevíte nové nástroje, zjistíte, že Excel má „jenom“ milion řádků.
A i když víte, že všechny nepotřebujete, nevíte, jak to jinak zpracovat než v Excelu.
Takže přichází SQL.
A když už máte tolik možností, napadne vás, že si můžete začít tvořit i vlastní vývoje dat — třeba simulovat, jak se změní forecast, když upravíte jednotlivé položky.
A máme tu Python.
Co bude dál? Nevím.
Ale jak se člověk učí jednotlivé nástroje, časem si uvědomí, že to vlastně vůbec není o nich.
Většina těch kroků nezačne tím, že chcete znát nový program.
Začne tím, že máte v hlavě nápad, který už nejde udělat s tím, co znáte.
A tak začnete bádat.
Možná právě to je na tom celém to nejzajímavější.
Text původně vyšel jako LinkedIn post.
