Článek
Dalo by se říct, že Excel je už téměř takový low-code nástroj. Můžete tvořit vzorce, struktura tabulek vás skoro neomezuje a když vám něco chybí, můžete si to doprogramovat. Skvělé rozhraní, že?
Jak se říká v Anglii — it depends.
S touhle svobodou přichází i zodpovědnost, protože to, že vám program něco dovolí udělat, ještě neznamená, že je to správně. V dnešním postu bych se rád podíval na pár postupů při zpracování dat v Excelu, na které byste si neměli zvykat.
1. Pivotka jako zdroj dat
Já se ptám — proč?
I když to trochu smysl dává: ve finálním vzorci ušetříte jednu funkci, kterou za vás udělá samotná pivotka. Ale stojí to za to? Pivotka byla vždycky zamýšlená jako zobrazovací nástroj. Jako výstup, ne jako prostředník.
2. Barvy — a klidně i formáty
Jasně, červenou si označíme ručně vloženou hodnotu.
Šedou zase data, která už nejsou relevantní.
Žlutou nějakou důležitou změnu.
K tomu podmíněné formátování, aby se něco barvilo automaticky.
A ještě orámování — hodně a tlusté, protože jinak to za dvě vteřiny nenajdu.
V těchto případech možná nebude špatné jít opačným směrem: místo přidávání zkusme ubírat formát.
3. Ruční vkládání dat
Znáte to. Stáhnete ze SAPu a pak copy–paste do reportu.
Zatím docela dobré.
Ale máte vzorce navázané na data — jenže tentokrát mají jiný počet řádků, takže je musíte roztáhnout. Docela dost kroků, že?
Zkuste zapnout Power Query. Vzorce tam klidně mohou zůstat, ale data mějte aspoň jako Excel tabulku.
Na dnes stačí.
Příště se podíváme na další osvědčené postupy.
Jak to máte vy? Taky to děláte podobně? 🙂
Tento text původně vyšel jako příspěvek na LinkedInu.
