Článek
Celé minulé desetiletí byl evropský trh s elektřinou na vlně volného obchodu. Těžil z toho zejména spotřebitel. Podle odhadů evropského energetického regulátora ACER přinesl integrovaný evropský trh s elektřinou přibližně 34 miliard eur ekonomických přínosů ročně ve srovnání se situací, kdy by jednotlivé státy fungovaly s oddělenými národními trhy.
Tyto úspory vznikají především díky přeshraničnímu obchodování a efektivnějšímu využití výroby v celé Evropě – elektřinu tak v daný okamžik vyrábí ta elektrárna, která je v evropské soustavě nejlevnější. Pro představu o velikosti této částky: 34 miliard eur odpovídá zhruba pětině ročního rozpočtu Evropské unie, nebo přibližně polovině všech ročních výdajů českého státního rozpočtu. Za poslední desetiletí tak propojený evropský trh s elektřinou vytvořil ekonomický přínos v řádu stovek miliard eur.
První dotek z krizí
Evropa však zapomněla na jednu věc: závislost na dovozu energií násobenou pomalým tempem budování nových zdrojů energie, které by využívaly vlastní domácí „palivo“ - vítr, slunce, bioplyn. Evropa si až pak během energetické krize uvědomila, jak riskantní může být silná závislost na dovozu fosilních paliv. Reakcí proto není jen snaha snižovat emise, ale také snaha vyrábět více energie doma.
Ekonom a Nobelista Paul Krugman upozorňuje, že právě to je jeden z často přehlížených důvodů rychlého rozvoje obnovitelných zdrojů. Nejde jen o klimatickou politiku, ale také o geopolitickou stabilitu: země, které dokážou vyrábět více energie samy, jsou méně zranitelné vůči geopolitickým šokům. Z tohoto pohledu není energetická transformace jen environmentální projekt. Je to projekt strategické autonomie.
Kamen úrazu byla závislost Evropy na zemním plynu. Akcelerace výstavby nových obnovitelných zdrojů v reakci na vysoké ceny energie umožnila během 12 měsíců roku 2022 přidat 50 terawatthodin větrné a solární energie, což ušetřilo podle analytiků think tanku Ember 9 miliard kubíků zemního plynu. Kdyby Evropa žádné zelené zdroje neměla, musela by utratit navíc 135 miliard EUR za dovoz 94 miliard kubíků plynu.
Ostatně bylo to vidět i přímo v Česku: nás energetická krize zastihla nepřipravené. Během prvního roku energetické krize jsme utratily za dovoz fosilních paliv přes 400 miliard korun.
Nová krize na obzoru?
Energetické trhy dnes reagují mnohem citlivěji na konflikty a politické napětí než dříve. Analýza think-tanku Bruegel například upozorňuje, že eskalace konfliktů kolem Íránu by mohla znovu výrazně ovlivnit evropské ceny energií.
Narušení tras pro dopravu ropy a plynu z Blízkého východu, které procházejí nejdůležitějším energetickým uzlem světa, Hormuzským průlivem, může zasáhnout dodávky 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně, což je zhruba pětina celosvětové spotřeby. Dalším terčem je veškerý vývoz zkapalněného zemního plynu (LNG) z Kataru a Spojených arabských emirátů, což odpovídá přibližně pětině celosvětového obchodu s LNG.
Na dodávky z Perského zálivu jsou závislé více asijské země než Evropa. Přesto i v rámci spotových cen šly první dny útoku ceny plynu v Evropě nahoru až o pětinu, následně se opět začaly snižovat, aby se ustálily okolo 50 EUR/MWh. Zda přijde další výkyv směrem nahoru, záleží na délce konfliktu nebo jeho rozšíření do jiných zemí.
Cesta z krize
Čína a Indie, závislé na dodávkách ropy a LNG z oblasti zasažené konfliktem se začaly dívat po alternativních dodávkách fosilních zdrojů. Očekává se však také, že v případě Číny půjde o impuls v ještě větším úsilí zaměřeném na elektrifikaci ekonomiky a zejména dopravy.
Evropa se proto snaží své zdroje diverzifikovat a snížit závislost na jednom regionu nebo dodavateli. Zkušenost s energetickou krizí motivuje Evropu i dnes investovat stovky miliard eur do nových elektráren, přenosových sítí, LNG terminálů nebo modernizace infrastruktury. Obnovitelné zdroje mají jednu zásadní výhodu: po vybudování mají velmi nízké provozní náklady. Slunce ani vítr nemají proměnlivou cenu jako ropa nebo plyn.
To znamená, že energetický systém založený více na domácích zdrojích může být v dlouhodobém horizontu nejen bezpečnější, ale také stabilnější z hlediska cen.
Jinými slovy: současné investice mohou být cestou k tomu, aby budoucí energetické krize měly mnohem menší dopad než ta poslední.
Nepříjemná pravda – a dobrá zpráva
Obnovitelné zdroje energie vyrábějí téměř polovinu elektřiny v EU, ale pouze asi 20 procent celkové spotřeby energie. Příležitost pro bezpečnější Evropu je v elektrifikaci sektorů, kde dosud dominují fosilní zdroje: doprava, vytápění, průmysl.
Podle analýz energetického think-tanku Ember by splnění evropských cílů pro rozvoj obnovitelných zdrojů do roku 2030 mohlo snížit dovoz fosilních paliv natolik, že Evropa ušetří zhruba 43 miliard eur ročně jen na nákupu plynu. V souhrnu by tak úspory za fosilní paliva mohly v druhé polovině této dekády dosáhnout až 200 miliard eur. Taková částka odpovídá přibližně ročním výdajům evropských domácností za elektřinu (v závislosti na cenách energie).
Evropa i Česko tak dnes čelí jednoduché realitě. Energetická bezpečnost není zadarmo. Zároveň ale platí, že stabilní a odolný energetický systém může být jedním z klíčových základů dlouhodobého ekonomického růstu. Pokud se evropská transformace podaří, může výsledkem být energetika, která bude méně závislá na geopolitických šocích a zároveň předvídatelnější z hlediska cen.
