Článek
Za svobodu a demokracii bojoval i Václav Havel. Věřím, že to myslel dobře. Podobně jako ostatní však nikdy neměl šanci uspět. Na rozcestí se chtěl vydat zároveň doprava i doleva. Tehdy si to těžko mohl uvědomit. A myslím, že v atmosféře poptávky po změně režimu by si to uvědomit ani nechtěl, protože příslib svobody pro široký lid je v takových situacích vždy nezbytný.
Teď asi přemýšlíte, co to tu plácám, vždyť můžete volně jezdit do zahraničí (pokud zrovna světu nepanuje pandemie covidu), můžete studovat na jakékoli škole (pokud je tam pro vás místo) a na ulici můžete říkat libovolné věci (pokud ke vší smůle nejsou na seznamu věcí, které říkat nesmíte, protože se někomu nelíbí). Ano, je to nepochybně lepší než před 90. rokem, a já jsem za to rád, ale není to svoboda.
Demokracie znamená vládu lidu. Demokracie znamená, že o vašem životě, vašem těle a plodech vaší práce rozhoduje lid. Vy o tom pouze nepřímo spolurozhodujete. A to teprve tehdy, pokud se vámi preferovaný zástupce dostane k moci. A pokud vám bylo 18 let. A pokud jste splnili další náležitosti pro účast v rituálu zvaném volby. Bez plné vlády nad svým tělem nikdy nebudete svobodní.
Vaše ruce a nohy se pohybují podle vašich vědomých pokynů, ale zkuste do svého těla vpravit zakázanou drogu. Nebo ji vyrobit. Zkuste neodevzdat část plodů své práce, tedy nezaplatit daně. Zkuste na ulici zamávat praporem s hákovým křížem. Komu se tyto příklady zdají příliš extrémní, protože „je přece jasné, že se to nemá dělat,“ může si zkusit zapálit v restauraci nebo přejít prázdnou ulici na červenou. Ve všech případech brzy zjistíte, že svobodní nejste. Zároveň to však není nic, proti čemu by se musel někdo třetí bránit či vymezovat, protože by mu to ublížilo.
Nemyslím si, že by svoboda měla být absolutní. Nakonec, kdo by stál o to, abychom se mohli navzájem zabíjet na potkání? Já určitě ne. Ani vy. Zároveň si ale myslím, že bychom věci mohli řešit na základě vzájemné domluvy, která bude vyhovovat všem zúčastněným, bez možnosti zásahu těch, kteří stojí zcela mimo danou situaci.
Demokracie je vrcholným projevem sobectví, kdy se volič snaží pro sebe získat výhodu na úkor všech ostatních. Ne proto, že by si snad volič tuto možnost něčím zasloužil, ale protože může. Je názorem voliče, že by se v restauracích nemělo kouřit? Pak hledí podpořit zástupce, který mu slíbí toto všem ostatním zakázat. Svoji svobodu mít k dispozici nekuřácké podniky staví nad svobodu jiných hostů, kteří kouřit chtějí, a majitelů, kteří si přejí, aby se v jejich restauracích kouřit mohlo. Říká, že jeho svoboda má mít přednost, že je lepší.
Demokracie tedy nejen je v rozporu se svobodou, ale dokonce svobodu přirozeně umenšuje a nabádá lidi k aktivní účasti na této snaze. Svým hlasem v demokracii však nemrzačíte jen svobodu cizí, ale i tu svoji. Dokud nebudou svobodní ostatní, budete sami namísto skutečné svobody odkázání na pofidérní rituály s barevnými papírky.
