Článek
Rok se s rokem sešel a média nás opět informují o růstu tzv. minimální důstojné mzdy. Z diskuzí pod články je patrné, že širokou veřejnost, včetně samotných autorů takových článků, tíží celá řada desinterpretací toho konceptu.
V článcích se dozvíte, že minimální důstojnou mzdu vypočítali odborníci. To se však nestalo. Za minimální důstojnou mzdou nejsou výpočty ani odborníci. Volání po neustálém růstu mezd a po tom, aby si za ně každý mohl koupit to, co zrovna salonním myslitelům připadá důležité nebo „důstojné“, z nikoho odborníka nedělá. Důstojnost nelze vypočítat, nelze ji vyčíslit ani měřit. Nelze ji ani zprůměrovat. Důstojnost je pocit.
A pouhý pocit je vše, co kdy stálo za minimální „důstojnou“ mzdou a za jejím každoročním „růstem“. Nestojí za tím domnělí odborníci, nestojí za tím poznatky ani žádná data. Stojí za tím pouhý pocit. Minimální „důstojná“ mzda se nevypočítává, nýbrž určuje. A to zcela náhodně, podle nálady.
Koncept minimální „důstojné“ mzdy je výsostně politický nástroj. Ne náhodou se jím socialisté tak rádi ohání. Však si to sami vymysleli. Vezte však, že minimální „důstojná“ mzda není něco, co byste měli mít nebo co budete mít. Není ani třeba být nešťastný z toho, že takovou mzdu zrovna nepobíráte. Není třeba být nešťastný z náhodných čísel. Slovy klasika - důstojně žijete tehdy, když to tak cítíte, ne tehdy, když o tom rozhodne pouliční výbor.
Každý se v životě chce cítit důstojně. Každý chce za svoji práci lepší odměnu. To je normální a není na tom nic špatného. Avšak důstojnost je něco, pod čím si tisíc lidí představí tisíc a jednu věc. Nepřistupujme na premisu, že potřeby milionů lidí lze schovat za jedno náhodně zvolené číslo. Nelze. Nenechme si od levicových ideologů namluvit opak. Podobné snahy tu byly ani ne před čtyřmi dekádami a dopadlo to sdílenou bídou pro všechny.
