Článek
Bílý trpaslík s jizvou
Ano, přesně tak to je, Evropská Jižní Observatoř dokonce svůj článek nazvala, že se na kanibalské hvězdě našla kovová jizva.
Ale pojďme na to poněkud více ze široka. Bílí trpaslíci jsou konečné stádium hvězd, podobných našemu Slunci. Když dojde hvězdě fúzní palivo v podobě vodíku, nejdříve se jako rudý obr nafoukne (Slunce by mělo v tom případě koronu na úrovni oběžné dráhy Země) a potom odhodí své vnější vrstvy a postupně se vlivem gravitace smrskne do objektu o velikosti naší Země. Takto vzniklá hvězda nemá dost hmotnosti, aby zažehla fúzní reakci uhlíku, a tak jenom pomalu chladne. Opravdu pomalu, vydrží mu to stovky miliard let, než se z něj stane černý trpaslík. Vzhledem ke stáří vesmíru ještě žádný takový černý trpaslík nestihl vzniknout.
Samotné jádro bílého trpaslíka drží před gravitačním zhroucením tlak degenerovaného elektronového plynu. A v něm může vzniknout silné magnetické pole. Dost také záleží na tom, jestli hvězda před svým kolapsem rotovala, protože tato rotace se přenese i na trpaslíka. Výsledkem může být hvězda, jako je bílý trpaslík WD 0816-310. Tato hvězda pomalu chladne a u toho požírá zbytky planetárního disku, jak ukazuje následující video.
Už dříve si vědci ve vesmíru všimli „ušpiněných“ bílých trpaslíků, kteří též zbaštili, co od nich nestačilo uletět, ale tyto hvězdy byly zapatlány kovovými nánosy tak nějak celkově po celém povrchu. U WD 0816-310 je to ale úplně jinak. Stefano Bagnulo, astronom na Armagh Observatory and Planetarium v Severním Irsku objasňuje, že při krmení této hvězdy hraje klíčovou roli právě její magnetické pole. Díky tomu se bašta v podobě kovů a jiných látek hromadí pouze na jednom místě, v oblasti magnetického pólu. Vzniká tak, jak sám Steffano říká, jizva na povrchu hvězdy o velikosti přibližně 500 km. Vědci použili insttrument FORS2, takový univerzální švýcarský nůž astronomie, aby odhalili, že kovová jizva se otáčí stejnou rychlostí, jako magnetické pole trpaslíka.
Tedy místo toho, aby se kov rovnoměrně mísil s hmotou trpaslíka, díky magnetickému poli drží pěkně na jednom místě. A to činí tuto hvězdu naprosto unikátní, je to první pozorování tohoto druhu. Samotnou vědeckou práci, která byla publikována v The Astrophysical Journal Letters si můžete přečíst zde.
