Hlavní obsah
Názory a úvahy

Zabili filosofii, parchanti

Foto: Martin Zach, imgflip.com

Filosofie je prý mrtvá, protože neudržela krok s moderní vědou. Jaký má ale filosofie vztah k vědě? Ačkoli určitá část filosofie opravdu zaspala dobu, obecně je filosofie mnohem pestřejší, než by se mohlo na první pohled zdát.

Článek

Když slavný fyzik Stephen Hawking prohlásil filosofii za mrtvou, měl především na mysli výtku, že: „Filosofie neudržela krok s moderním vývojem vědy, zvláště fyziky. Nositeli naší pochodně objevování v našem pátrání po poznání se stali vědci.“[1] Nahradila tedy věda filosofii? Je celkem jasné, že aby se dalo Hawkingovo tvrzení rozumně vyhodnotit, bude potřeba si v první řadě vyjasnit, jaký vztah k vědě filosofie zaujímá. A to může být docela problém. Zhruba můžeme rozlišit dva tábory.

Podle jednoho tábora stojí filosofie zcela mimo vědu a klade zcela jiný typ otázek, než které si klade věda. Najdeme nezanedbatelné množství filosofů, kteří rezignovali na propojení s vědou. Nejlépe je to vidět například na filosofování o povaze společnosti či roli sociálních sítí, kdy filosof nevychází z žádných dat ani jiného existující výzkumu, ale pouze z intuic. Domnívám se, že právě tento typ filosofie, kde by filosof měl čerpat z existujícího vědeckého výzkumu, ale nečiní tak, je načase uložit k ledu. Na druhou stranu smrt této filosofie asi nelze v brzké době očekávat, protože „filosofování“ bez opory v poznání není výsadou jen filosofů, ale je obecně oblíbenou kratochvílí mezi lidmi napříč různými obory. V tomto táboře taky najdeme filosofy, kteří vědu přímo nesnáší (a ruku v ruce s tím mají o vědě komické představy); jsou tak zrcadlovým odrazem některých přírodních vědců, kteří chovají silné antipatie vůči společenským a humanitním vědám. Vzájemné nepochopení, nevraživost a obviňování z nafoukanosti a omezenosti pohání spor těchto „dvou kultur“, který je doprovázen značně zkreslenými představy o těch druhých.[2] Jindy je ale neprovázanost filosofie s vědou zcela legitimní, třeba když jde o otázky, které skutečně stojí mimo vědu - jaký je smysl života? Existují „obecniny“ nebo pouze „jednotliviny“?[3]

Podle druhého tábora filosofie vědu nikdy neopustila. Může jít o filosofii, která je nějak inspirovaná vědou – třeba tím, že při odpovědi na tradiční filosofickou otázku vychází z existujícího výzkumu či přímo sbírá data. Příklad: co je poznání a jak vůbec něco můžeme vědět, je ve filosofii klasická otázka, ke které se dnes čerpá z oborů jako kognitivní věda, která zkoumá rozumové schopnosti a vnímání.[4] Pak je tu taky filosofie vědy, což je obor, který se zabývá povahou a praxí vědeckého zkoumání a argumentace. Sem spadá i filosofie, která se namísto tradičních filosofických problémů orientuje na aktuální vědecké problémy. Příkladem je otázka: „představují rakovinné buňky návrat k jednobuněčnému způsobu života?“ Někomu může vadit, že v této podobě filosofie postrádá svébytnost jakožto disciplína, která by měla otázky a metody odlišné od vědy a která by byla od vědy historicky odlišná. Mně přijde, že vyčlenění filosofie z vědy je „moderní“ pohled. Dobře je to vidět na tom, jak dneska uměle rozčleňujeme myšlení historických postav do škatulek „filosofie“ a „dějiny vědy“. Třeba Descartes se do velké míry zaobíral povahou uspořádání světa, k čemuž přispěl svým výkladem interakce založeným na setrvačném přímočarém pohybu. V učebnách filosofie se dnes studenti s touto problematikou příliš nesetkají, neboť je odvržena do učeben dějin vědy; každý se však setká se slavným filosofickým „myslím, tedy jsem“.

Jak je vidět, filosofie má mnoho různých podob. Smutný omyl je tuto rozmanitost nerespektovat a mluvit tak, jako by filosofie ve své podstatě byla nějak ucelená. Naopak, filosofie je „mnohem různorodější, než si uvědomují i mnozí profesionální filozofové, kteří ji redukují jenom na nějakou její část, která je jim blízká (a co platí o profesionálech, samozřejmě platí dvojnásob o amatérech).“[5]

[1] S. Hawking and L. Mlodinow, The Grand Design. Bantam Books, 2010.

[2] C. P. Snow, The Two Cultures and The Scientific Revolution. New York: Cambridge University Press, 1961.

[3] „Realismus a nominalismus.“ [Online]. Available: https://cs.wikipedia.org/wiki/Realismus_a_nominalismus

[4] H. Kornblith, Knowledge and its place in nature. Oxford: Clarendon Press, 2002.

[5] J. Peregrin, „Vše, co jste chtěli vědět o filozofii, ale báli jste se zeptat,“ Deník N, 2024. [Online]. Available: https://denikn.cz/1502476/vse-co-jste-chteli-vedet-o-filozofii-ale-bali-jste-se-zeptat/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám