Článek
Virtuální realita pro Parkinsonovu nemoc: nový přístup
Výzkumníci představili „nový přístup“ virtuální reality, který spojuje VR scény s cílenými audio‑vizuálními podněty a fyzioterapeutickými postupy tak, aby pacienti s Parkinsonovou nemocí bezpečně trénovali chůzi, pozornost a rovnováhu bez reálného rizika pádu. V praxi to znamená, že se v simulovaném prostoru dají modelovat kritické situace (překážky, změny podnětů, dual‑tasking) a škálovat je podle tolerance a pokroku pacienta. Studie prezentovaná na MedicalXpress ukazuje, že tento typ designu míří přímo na „gating“ pozornosti a motorickou adaptaci, což bývají slabá místa tradičních cvičení.
Když se podíváme na širší kontext, systematické přehledy z roku 2025 potvrzují, že VR programy zlepšují dynamickou rovnováhu a mobilitu (např. rychlejší TUG), ale u statické rovnováhy jsou výsledky proměnlivé, takže nejde o magickou kulku pro všechno. Smysl dává spíše chytrý „mix“ protokolů, standardizace metrik a větší randomizované studie, aby se to dalo bez rozpaků doporučit do guideline. Přesně to akcentuje letošní literatura: benefity jsou reálné, ale je třeba sjednotit metodiku a zaměřit se na přenos do každodenní kliniky.
Historicky víme, že kombinace běžeckého pásu a VR překážek je dobrá škola „překračování“ bez strachu — mozek si osahá scénáře v bezpečí a přenáší to na reálný chodník. Starší pilotní práce na MedicalXpress už před lety naznačily, že jistota při chůzi se dá VR tréninkem posílit, a dnešní protokoly k tomu přidávají sofistikovanější kognitivní i senzorické vrstvy. Vzniká tak platforma pro multidisciplinární péči, kde vedle fyzia hrají roli i kognitivně‑behaviorální přístupy.
Směr je jasný: VR se integruje do týmové péče, a to včetně somatosenzorických cvičení, která mohou pomoci s balancem a anticipací situací. Současné scoping přehledy a kazuistiky podporují tento posun, ale současně volají po robustních RCT, aby se benefity „ukotvily“ mimo specializovaná centra. Do té doby dává smysl VR chápat jako chytrý doplněk, který umožní víc tréninku, bezpečněji a s lepší motivací pacienta — přesně tam, kde tradiční rehabilitace naráží na limity času, kapacit a prostředí.
Klíčové tedy je: VR není hračka, ale prostředí, kde se dá lépe dávkovat komplexita úkolu, trénovat reakce a měřit pokrok. A čím více bude protokolů dobře popsaných a replikovatelných, tím snáz se VR dostane do běžné praxe mimo výzkumné projekty. Pacienti tím získají nástroj, který kombinuje bezpečí simulace s přenosem do reality — a to je u Parkinsonovy nemoci mimořádně cenné.
Claude Code na webu: vývojářské agenty v prohlížeči
Anthropic přesouvá „Claude Code na webu“ z čistě příkazové řádky do běžného webového rozhraní claude.ai, což je přesně ten krok, který otevírá dveře širší adopci v týmech. Webové karty s více agenty, možnost běžet to na desktopu i telefonu a snazší onboarding znamenají, že delegování opakovatelných úkolů, běh testů nebo refaktoring se stávají přirozenou součástí workflow — bez nutnosti všem vnucovat terminál. Z pohledu produktového rozhodnutí je to jasné: potkat vývojáře tam, kde už tráví čas, a snížit frikci.
Zajímavé je i to, že produkt míří na paying tiers jako Pro a Max, čímž se vyjasňuje monetizace za komfort a výkon. Média informují o rychlém růstu uživatelů po širším uvedení a o výrazných příjmech, což naznačuje, že trh pro „agentní“ kódování se formuje rychleji, než se čekalo. V konkurenci Copilotu, Cursoru, Google a OpenAI je webová dostupnost a dobrý onboarding klíčem — a přesně tohle posun z CLI do prohlížeče řeší.
Bezpečnost je přitom druhá půlka rovnice. Anthropic současně popisuje sandboxované bash nástroje, které umožní větší autonomii agentů, ale drží je v bezpečných mantinelech. Je to nutné, pokud má agent nejen „radit“, ale i spouštět úlohy a manipulovat s prostředím. Kdo už měl obavy z divokých skriptů v CI, ocení, že bezpečnost a auditovatelnost nejsou jen poznámka pod čarou, ale součást návrhu.
tké produktové video a demo materiály navíc snižují práh pro vyzkoušení. V praxi to znamená, že team lead může v podstatě během jednoho standupu ukázat, jak rozjet agenta na refaktoring, jak si držet kontext přes karty a jak delegovat rutiny, které týmu pravidelně berou hodiny. To je přesně ten typ „malých změn“, který se v součtu promění ve velké úspory.
Výsledek? „Claude Code na webu“ může urychlit přechod od chat‑asistenta k autonomnějším agentům v každodenní práci. Pokud se osvědčí bezpečnostní model a zůstane nízké tření při používání, dá se čekat, že se webové prostředí stane pro mnoho týmů defaultem — a terminál spíš power‑user volbou.
Tesla Roadster: plány a čekání na „nejepičtější demo“
Tesla po dlouhých odkladech znovu rozvířila vody: design šéf Franz von Holzhausen naznačil, že „nejepičtější demo“ Roadsteru dorazí ještě do konce roku 2025, a přihodil řeči o „posouvání fyzikálních limitů“. Na fanoušky to funguje okamžitě — jenže ten, kdo si pamatuje první sliby kolem roku 2020, ví, že Roadster je spíš halo projekt než priorita pro objem. Má ukázat technologie, které se dají přelít i jinam, a udržet značku v roli vizionáře.
V posledních měsících se objevují střípky o tom, že Tesla chce předvést něco, co přesahuje obyčejnou definici sportovního vozu: spíš technologický showcase. Časová osa je napjatá, detailní datum demo akce ale stále chybí, což je pro Teslu typické. Fanoušci mezitím čekají a diskutují, zda to bude spíš „wow efekt“ pro média, nebo reálný krok ke konfigurátorům a výrobě.
Jisté je, že Roadster nikdy neměl být nosičem výroby; to obstarávají Model 3/Y a další mainstream. Roadster je vizitka inženýrství, která má obrátit pozornost a poslat vzkaz konkurenci: hra o výkon a technologie není uzavřená. Neznámé zůstává všechno podstatné — specifikace, produkční plán, ceny a dostupnost. Zatím Tesla drží narativ „konec roku“ a sází na to, že trpělivost fanoušků ještě chvíli vydrží.
Historie odkladů hraje proti důvěře, ale zároveň vytváří tlak, aby demo nebylo jen kosmetické. Pokud se povede opravdu „mind‑blowing“ moment, může to oprášit značku jako inovátora po období, kdy se pozornost přesouvala jinam. Roadster tak funguje i jako komunikační nástroj — a přesně proto je „nejepičtější demo“ důležitější, než se zdá.
Zbývá otázka: co přesně uvidíme? Tesla si pečlivě dávkuje informace a neporušuje rituál překvapení. Jen dodává, že to bude posouvat hranice. Jestli půjde o akceleraci, aerodynamiku, nebo netradiční pohonné prvky, to se ukáže — a v ideálním světě ne jen na pódiu, ale i v jasném plánu, jak se to dostane k prvním zákazníkům.
Unitree Robotics H2 Destiny Awakening: humanoid v praxi
Unitree se posouvá od „robotických psů“ k humanoidům a H2 Destiny Awakening ukazuje, že jejich ambice nejsou jen marketingové. Firma staví na silném základu z kvadrupedů, jako je Go2, kde léta piluje mobilitu, mapování a senzoriku — to vše se dá přenést do humanoidní platformy, která musí fungovat v prostředí navrženém pro lidi. Embodied intelligence, OTA iterace a důraz na reálné úkoly naznačují, že cílí na průmyslové i servisní použití, ne jen laboratorní demonstrace.
Go2 už dříve ukázal robustní navigaci skrze 3D/4D snímání, hemisférickou detekci a chytré režimy následování. To jsou stavební kameny, které dávají humanoidovi šanci zvládat nerovnosti, překážky a dynamické situace v reálném čase. Pokud k tomu přidáte vlastní AI zásobník kombinující simulace a live senzory, dostanete platformu, která se učí rychleji a bezpečněji. To je přesně to, co humanoid potřebuje, aby nebyl jen „vysoký demonstrátor“ s křehkou rovnováhou.
Oficiální kanály Unitree pravidelně krmí publikum demy a parametry — výška, hmotnost, ukázky úchopu a chůze v různých scénářích. Směřování je konzistentní: od precizních kroků k robustním rutinám a od ruční teleoperace k vyšší autonomii. Z hlediska trhu to zapadá do závodu o to, kdo první předvede humanoida, který umí bezpečně a opakovatelně dělat „nudnou práci“, kterou dnes řeší lidé v náročných podmínkách.
Strategie je zřejmá: spojit zkušenosti s kvadrupedy a sjednotit hardware se softwarem do platformy, která unese dlouhodobý provoz a vzdálenou správu. Jestli se to podaří, může H2 Destiny Awakening urychlit přechod od dem k pilotům a následně k nasazení v lehčím průmyslu, logistice nebo facility službách. Pro trh je to důležité, protože ukáže, zda humanoidi zvládnou TCO, které je činí racionální volbou.
Jedna věc je však neměnná: důvěryhodnost se bude měřit na dlouhých směnách, ne na krátkých videích. Pokud Unitree zvládne uptime, bezpečnost a snadné OTA iterace, může si vybudovat pozici lídra, který nepřináší jen „wow“, ale i výdrž. A právě to je rozdíl mezi konferenčním efektem a produkční realitou.
