Článek
Článek 4 NATO a konzultační proces
Článek 4 Severoatlantické smlouvy stanovuje, že členské země mohou požádat o konzultace mezi spojenci, pokud se jedna z nich domnívá, že je ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost jedné ze stran. Konzultace mezi státy jsou pro NATO ústředním procesem, protože všechna rozhodnutí jsou přijímána na základě konsensu.
Tato setkání pak umožňují spojencům vyměňovat si názory a informace a vést debaty před dosažením dohody a přijetím opatření. Záležitost, na kterou byla upozorněna Severoatlantická rada – nejvyšší politický rozhodovací orgán NATO – je projednávána, jakmile je článek 4 uplatněn. To může vést ke společnému rozhodnutí nebo ke společné akci, která má být podniknuta jménem Aliance.
Ale ať už je scénář jakýkoli, ostatní členové Rady jsou povzbuzováni, aby reagovali na situaci, na kterou by je členský stát upozornil.
Od založení Aliance v roce 1949 byl článek 4 uplatněn sedmkrát. Dne 24. února požádaly o konzultace podle článku 4 v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu mimo jiné Bulharsko, Česko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko a Slovensko.
Článek 5 a kolektivní obrana
Článek 5 Smlouvy jde ještě dále a zavazuje smluvní strany k vzájemné ochraně. Primárním cílem Severoatlantické smlouvy v době jejího podpisu v roce 1949, bylo vytvořit pakt vzájemné pomoci zaměřený na boj proti riziku rozšíření své kontroly Sovětským svazem zejména nad Evropou.
Tento článek stanovuje, že ozbrojený útok proti jedné nebo více stranám bude považován za útok namířený proti všem stranám jako takový, pokud k takovému útoku dojde, každý z nich pomůže takto napadené straně nebo stranám tím, že bezodkladně, individuálně a po dohodě s ostatními stranami, podnikne takové akce, které považuje za nezbytné, včetně použití ozbrojené síly, k obnovení a zajištění bezpečnosti v severoatlantické oblasti. Článek 5 je doplněn článkem 6, který definuje pojmy - ozbrojený útok proti jedné nebo více stranám.
NATO poprvé ve své historii uplatnilo článek 5 své smlouvy po teroristických útocích na Spojené státy dne 11. září 2001. Po ověření podmínek a konzultacích mezi spojenci se Rada rozhodla pro kolektivní akci a od poloviny října 2001 do poloviny května 2002 provedlo NATO svou první protiteroristickou operaci. Sedm letadel z její flotily a 830 členů posádky ze 13 zemí NATO provedlo více než 360 bojových letů, aby pomohli hlídkovat ve vzdušném prostoru USA.
Zdroj:
https://www.lemonde.fr/international/article/2022/11/16/guerre-en-ukraine-que-prevoient-les-articles-4-et-5-du-traite-de-l-otan_6150137_3210.html
