Článek
Byl to třetí večer našeho tábora, když se to začalo dít. Všechno bylo jako obvykle, budíček, rozcvička, snídaně, hry v lese, oběd, polední klid. Ale večer… Večer začaly děti přicházet za vedoucími s podivnými svěděním.
„Mám na ruce tři červené tečky za sebou!“ říkal Matěj.
„A já mám stejný vzor na kotníku!“ hlásila Terezka.
Zpočátku jsme si mysleli, že je to od komára. Ale to by nebylo tak pravidelné… a hlavně , proč jen na některých dětech? A proč tak dokonale v řadě?
Další den jsme našli další děti s podobnými štípanci, tři, někdy čtyři, vždy červené pupínky, trochu nateklé, a silně svědily. Nejčastěji na rukou, nohou, zádech, prostě tam, kde je oblečení volnější.
Vedoucí začali zjišťovat, co by to mohlo být.....
Ráno to začalo být divné
Po snídani se začaly objevovat další případy. Tomáš měl štípance na kotníku. Klárka si stěžovala na svědění zad. A nejzvláštnější bylo, že většina dětí měla štípance ve stejné podobě ve dvojicích, trojicích nebo krátkých řadách, často na místech, kde se kůže dotýká postele, ale není pod peřinou: zápěstí, krk, kotníky, záda.
Vedoucí si sedli a začali řešit záhadu. První tip byl komár. Ale komáři většinou štípou náhodně, jeden štípanec sem, druhý tam a hlavně je slyšíte.
Pak někdo řekl: „Co když to není komár? Co když je to… štěnice?“
Jak vypadá kousnutí od štěnice?
Vedoucí Katka udělala instruktáž:
- Kousnutí jsou v řadě nebo malých skupinkách, říká se tomu snídaně, oběd a večeře.
- Nejčastěji jsou na místech, která nejsou zakrytá oblečením nebo jsou v kontaktu s matrací.
- Svědění přichází později než u komára, často až ráno nebo během dne.
- Kůže může být zarudlá, lehce nateklá nebo s malým puchýřkem.
Noční pátrání
Vedoucí se rozdělili do skupin a začali prohledávat chatky. Byli připraveni na pavouky, myši… ale co našli, je překvapilo.
Ve škvírách postelí, pod rošty a v rozích matrací našli drobné, tmavé broučky velikosti čočky. Někde našli i malé černé tečky, to byly jejich výkaly. A pod matrací? Drobné vajíčka velikosti špendlíkové hlavičky.
Jsou to noční stvůry, ale nejsou nebezpečné, jen nepříjemné,“ řekl Tomáš, hlavní vedoucí. „Zvládneme to!“
Protiútok
Hned ráno se spustil velký plán:
Všichni jsme vyndali spacáky, polštáře, deky, matrace.Věšeli jsme je na slunce, vysávali každou škvírku a větrali celý den. Zavolali jsme odborníka, který provedl šetrný, ale důkladný postřik biologickým přípravkem.
Děti pak dočasně spaly ve společném stanu, byl z toho vlastně nový, dobrodružný zážitek!
Krátké shrnutí pro děti:
Jak poznáš kousnutí od štěnice?
- Více štípanců v řadě (snídaně, oběd, večeře)
- Na rukou, nohou, zádech, tam, kde se dotýkáš matrace
- Hodně to svědí, hlavně ráno
- Komár bzučí – štěnice je tichá
A jak to dopadlo?
Za dva dny po štípancích ani památky. Děti si odnesly nejen pár červených flíčků, ale hlavně, další neuvěřitelný táborový zážitek, který budou vyprávět ještě roky:
„Pamatuješ, jak nás kousaly štěnice a my mysleli, že to je stopa lesního ducha?“
Zdroje:
