Článek
Od klinické smrti k evropské stabilitě
V roce 2015 byla pražská Slavia v bodě, kdy se historie klubu měla nadobro uzavřít. Klub byl klinicky mrtvý, tři dny od vyhlášení bankrotu. Insolvenční správce obcházel kanceláře, fanoušci se v depresivní atmosféře připravovali na administrativní pád do divizních soutěží a z Edenu se stalo místo, kam se hráči báli chodit kvůli neustálému zpožďování výplat. V ten moment, kdy už nezbývala žádná jiná cesta, se na scéně objevil Jaroslav Tvrdík s čínskou investiční skupinou CEFC.
To, co následovalo v prvních měsících, připomínalo spíše nekontrolovanou jízdu v počítačové hře s neomezeným rozpočtem než realitu tehdejší české fotbalové ligy. Tvrdík vtrhl na trh s agresivitou, která mu vynesla jeho staronovou, tehdy vysmívanou přezdívku „Luftjarda“. Příchody hvězd jako Danny či Halil Altintop byly symboly éry, kdy peníze nehrály roli a kdy se klub snažil násilně přeskočit roky budování přímým nákupem renomé.
Nejdůležitějším strategickým krokem však nebyly nákupy hráčů, ale vykoupení stadionu v Edenu. Tím, že Slavia po desetiletích sporů získala vlastní domov a majetkovou stabilitu, položila základní kámen pro vše, co přišlo později. Bez tohoto kroku by jakákoliv další sportovní ambice byla jen stavbou z písku.
Éra Jindřicha Trpišovského. Nejdůležitější investice historie
Pokud byla čínská éra o hrubé finanční síle a občasném chaosu, éra sportovní dominance nese nezaměnitelné jméno, Jindřich Trpišovský. Tvrdíkův risk s „přetažením“ ambiciózního trenéra z Liberce v prosinci 2017 se zpětně ukazuje jako nejlepší manažerské a sportovní rozhodnutí jeho života. Trpišovský do Slavie vnesl revoluční prvek, moderní styl založený na extrémní fyzické náročnosti, vysokém presinku a především vítězné mentalitě, která do té doby v českém fotbale nebyla vídána.
Pod jeho vedením se Slavia přestala bát evropských gigantů. Zápasy proti Barceloně, Seville, Arsenalu či Interu Milán už nebyly o tom, jak odejít se ctí, ale o tom, jak soupeře přehrát. Hráči jako Tomáš Souček, Vladimír Coufal, Jan Kuchta či Abdallah Sima, které Trpišovský vybrousil, následně klubu vydělali miliardy korun v prodejích do anglické Premier League. Tento model „vychovat, prodat, reinvestovat“ se stal páteří ekonomického úspěchu.
Na hraně propasti a záchrana Pavlem Tykačem
Realita pod novým čínským vlastníkem CITIC byla v letech 2022 a 2023 dramatická. Tvrdík musel v zákulisí čelit situaci, kdy čínský zájem o český fotbal opadl, geopolitická situace se změnila a penězovody z východu se definitivně zadrhly. Klub se ocitl na hraně dalšího krachu. Tvrdík v této době hrál skutečný vabank, odmítal rozprodat kádr pod cenou, věřil v hodnotu týmu a agresivně hledal nového strategického partnera, který by Slavii vyvedl z politické nejistoty.
Tím se na konci roku 2023 stal miliardář Pavel Tykač. Jeho vstup do klubu znamenal definitivní konec závislosti na pekingském kapitálu. S příchodem Tykače se Slavia nadechla k dalšímu rozvoji. Aktuálně probíhající práce na rozšíření kapacity stadionu v Edenu na více než 30 000 diváků a plány na výstavbu špičkové mládežnické akademie nejsou jen stavební projekty, jsou to důkazy, že klub má před sebou vizi na dalších dvacet let.
Dnešní Tvrdík. Klidnější lídr
Dnešní Jaroslav Tvrdík působí jako diametrálně odlišný člověk. Po náročném boji s těžkou onkologickou nemocí a po definitivním odchodu z čínských struktur se jeho priority přeskupily. Již nemá potřebu být tváří každého mediálního skandálu. Oznámil ústup z agresivních, často kontroverzních debat na síti X a plně se soustředí na strategické řízení, které nevyžaduje výkřiky, ale chladnou hlavu.
Jeho vztah s Jindřichem Trpišovským zůstává neochvějnou osou klubu. Tato symbióza byla v roce 2025 opět korunována mistrovským titulem, který potvrdil, že Slavia je stabilní silou. Z „megalomana“, který kdysi chtěl dobýt svět za cizí miliardy a s velkými gesty, se stal zkušený funkcionář. Dnes Jaroslav Tvrdík buduje Slavii na pevných českých základech, s jasným finančním plánem a s vědomím, že skutečná velikost klubu se neměří počtem přestupových bomb, ale dlouhodobou udržitelností a kvalitou práce s mládeží. Slavia už není záchrannou misí, je to sebevědomý sportovní podnik, který má své místo v elitní evropské společnosti.
