Článek
Nezávislost není fandění jednomu dresu
Nezávislost médií nespočívá v tom, že novináři fandí jedné politické straně a do druhé bezhlavě šijí. Skutečná novinářská etika spočívá v měření všem stejným metrem, ve zveřejňování nepohodlných faktů bez ohledu na to, zda pálí vládní koalici, nebo opozici, v poctivém opravování vlastních chybných zpráv a v plné transparentnosti ohledně vlastních zájmů. Občan nemá a nesmí médiím a to ani těm veřejnoprávním slepě věřit. Svobodný občan má mít možnost porovnávat různé zdroje, ověřovat si fakta a dělat si vlastní názor.
Každý inteligentní člověk musí přece vědět, že zrušení koncesionářských poplatků automaticky neznamená, že se z médií stane majetek vlády, jak dnes hlasitě křičí opozice. Televizi ani rozhlas přece nikdo neruší! Stále tu budou a stále budou dotovány jen nebudou vytahovat peníze přímo z kapes občanů prostřednictvím povinných paušálů, ale budou financovány ze státního rozpočtu.
To, že jsou dnešní veřejnoprávní média často jednou velkou černou dírou, kde nekontrolovaně mizí stamiliony, je víc než jasné. Kdyby si na svůj provoz dokázala vydělávat sama po úpravě legislativy, stát by neměl žádné finanční páky a tato fraška se vůbec nemusela konat. Kdyby byla Česká televize a Český rozhlas od počátku plně objektivní, vyvážená a hospodaření s financemi koncesionářů průhledné, žádná mela by dnes nevznikla.
Opozice straší ztrátou nezávislosti, ale pravda je úplně jinde. Chápu, že zaměstnancům televize, kteří se mnohdy chovají, jako by jim médium říkalo „pane“, není větší kontrola miliard po chuti. Přechod na financování ze státního rozpočtu je, ale správná cesta.
A mimochodem, jde o zcela běžný evropský trend. V Evropské unii v současnosti nevybírá tradiční koncesionářské poplatky zhruba 17 z 27 členských států. Evropa dlouhodobě směřuje k rušení těchto paušálních plateb vázaných na vlastnictví přijímače. Proč by tedy Česko mělo být výjimkou?
Brání poplatky ti, co je ani neplatí?
Zvláštní kapitolou jsou pak samotné protesty. Když se podíváte na dav demonstrantů, ze značné části tvořený mladými lidmi vyvstává zásadní otázka: Vědí ti lidi vůbec, za co vlastně demonstrují, nebo je to pro ně jen víkendová aktivita?
Polovina z nich tam jde slepě, vyhecovaná opoziční rétorikou, a koncesionářské poplatky jsou pro ně jen zástupný symbol. Mnohem spíš jim v žaludku leží výsledky demokratických voleb. Opozice nemůže přenést přes srdce těžkou porážku a zkouší roztočit protestní kolotoč znovu a znovu. Přitom současná vláda vzešla ze svobodných voleb, v nichž kandidovala sama za sebe, a převzala zemi v nezáviděníhodném stavu, zatíženou obřími dluhy a nahromaděnými problémy z minulých let.
Nabízí se proto jedna velmi, ale logická otázka: Měli by mít lidé na demonstracích za zachování poplatků právo protestovat, pokud sami tyto poplatky neplatí?
Pokud někdo neprokáže, že koncesionářské poplatky poctivě odvádí, nemá na takové demonstraci co pohledávat. Být hlasitým obhájcem systému, do kterého sám nepřispívám, je vrcholem pokrytectví. Kdyby tito lidé raději věnovali energii do řešení reálných problémů, například krizí kolem vody či dopadů dluhů, které tu zanechala minulá vláda, udělali by pro tuto republiku daleko lépe.
Veřejnoprávní média mají svou roli, ale nemohou fungovat jako nedotknutelná svatyně chráněná davem, který často ani neví, jaké účty platí.
Nepadejme do pasti slepé důvěry. Média a ta veřejnoprávní zvlášť si svou nezávislost a autoritu musí každodenně odpracovat vyváženou, poctivou novinářskou prací, nikoli hlasitostí zmanipulovaného davu na náměstích. A opozice by si už konečně měla přestat dělat ostudu, skousnout tu těžkou volební porážku a nesypat si pořád dokola popel na hlavu jen proto, že je posedlá Babišem. Demokracie se tvoří prací v parlamentu, ne neustálým kňouráním a rozdmýcháváním hysterie v ulicích.
