Článek
Boj o banány a kubánské pomeranče
Vánoce v Československu nezačínaly první adventní nedělí, ale prvními frontami před prodejnami Ovoce a zelenina. Exotické ovoce bylo vzácností, kterou státní podniky dovážely ve větším množství především před svátky. Mandarinky, banány nebo kubánské pomeranče se často prodávaly „pod pultem“ pro známé, nebo na ně lidé stáli dlouhé hodiny v mrazu, než se na ně dostala řada a i tehdy byl prodej omezen na určité množství na osobu.
Podobný rituál provázel i shánění dalšího zboží. Tuzemský trh trpěl chronickým nedostatkem kvalitních potravin i spotřebního zboží. Kdo chtěl na štědrovečerní stůl pravou majonézu, vlašské ořechy, rozinky do vánočky nebo kvalitní čokoládu, musel začít nakupovat s předstihem. Kdo měl příbuzné na Západě nebo přístup k bonům do Tuzexu, měl vyhráno, mohl se pochlubit západními hračkami, pravými džínami nebo značkovou kosmetikou, které v běžných obchodních domech jako Prior či Kotva jednoduše nebyly k sehnání.
By Art Jarka - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/111696850
Kádě na ulicích a kapr ve vaně
Jednou z nejsilnějších vzpomínek na československé svátky je pouliční prodej živých kaprů. Na náměstích a před samoobsluhami se objevily dřevěné či plechové kádě naplněné ledovou vodou. Muži v gumových zástěrách a silných rukavicích lovili z vody ryby, které si pak lidé odnášeli v síťovkách domů.
Pro děti to byl jeden z nejkrásnějších zážitků: kapr putoval rovnou do napuštěné vany, kde plaval až do Štědrého dne. Koupání celé rodiny se na pár dní odložilo nebo přesunulo do lavóru, protože „Pepík“ nebo „Franta“ měl v koupelně absolutní přednost. O to těžší pak bývalo loučení, když 24. prosince ráno přišel čas přípravy štědrovečerní večeře.
Výzdoba z alobalu a voskové svíčky
Vánoční stromky, nejčastěji borovice nebo smrčky z lesních školek, se zdobily až na Štědrý den ráno. Ozdoby měly své jasné stálice. V každé domácnosti nechyběly skleněné foukané koule, figurky sněhuláků, šišek nebo labutí s jemnými ocásky ze skleněných vláken.

By © Nevit Dilmen, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/1428690
Velkou roli hrála domácí tvořivost. V šedesátých a sedmdesátých letech se na stromky ještě běžně připevňovaly skřipce s opravdovými voskovými svíčkami a prskavkami. Jejich zapálení u štědrovečerního stromečku vyžadovalo maximální opatrnost, vedle stromku proto pro jistotu často stál kýbl s vodou. Elektrické řetězy ve tvaru svíček nebo muchomůrek se staly standardem až v osmdesátých letech.

By Geolina163 - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/65265100
Ideologický Děda Mráz versus český Ježíšek
Komunistický režim se v padesátých letech pokusil tradičního Ježíška vytlačit a nahradit ho sovětským Dědou Mrázem. V novinách, rozhlase i na školních besídkách se vyprávělo o tom, jak Děda Mráz přijíždí na saních ze Sibiře, aby rozdal dárky pracujícím dětem. V roce 1952 dokonce pronesl slavný vánoční projev tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký, v němž dětem vysvětloval, že malý Ježíšek už vyrostl, narostly mu fousy a stal se z něj Děda Mráz.
Tahle snaha se však v československých domácnostech nikdy skutečně neuchytila. Děda Mráz zůstal kulisou podnikových večírků a školních besídek pořádaných Revolučním odborovým hnutím (ROH), kde děti dostávaly balíčky s tatrankami, burizony a několika mandarinkami. Doma za zavřenými dveřmi, ale dárky dál nosil Ježíšek, zvonilo se na zvoneček a dodržovaly se staré zvyky jako lití olova, pouštění lodiček ze skořápek ořechů nebo rozkrajování jablíček.

Autor: Micha L. Rieser, Attribution, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/5169417
Štědrovečerní tabule a televizní pohádky
Štědrovečerní menu se v průběhu desetiletí téměř neměnilo. Základem byla rybí polévka z kapřích hlav, následovaná smaženým kaprem s bramborovým salátem. Na Slovensku nechyběla kapustnica s houbami, na Moravě či ve Slezsku se podávala kyselica. Cukroví se peklo výhradně doma, linecké, vanilkové rohlíčky, pracny a vosí hnízda provoněly panelákové byty už začátkem prosince.

By Maciarka - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/24063337
Po rozbalení dárků mezi nimiž nechyběly měkké balíčky s pletenými svetry od babičky, dřevěné stavebnice, panenky mrkačky, angličáky nebo knížky z nakladatelství Albatros, se celá rodina sešla u televizní obrazovky. V době dvou televizních programů měl sváteční program obrovskou sledovanost. Právě v této éře vznikly pohádky, bez kterých si dnes Vánoce neumíme představit: Tři oříšky pro Popelku (1973), Byl jednou jeden král (1954), Pyšná princezna (1952) nebo S čerty nejsou žerty (1984).
Kouzlo obyčejných věcí
Československé Vánoce nebyly o dokonalosti. Byly o shánění, domácím pečení a společném čase v úzkém rodinném kruhu. Možná právě proto, že nic nebylo samozřejmé a každý pomeranč či nová knížka měly svou váhu, dokázaly tyto svátky vytvořit vzpomínky, které v lidech zůstávají dodnes jako symbol opravdové sváteční pohody.





