Článek
Žaludek není kuchyňská minutka: Jak dlouho trvá cesta jídla tělem
Když si stěžujeme, že nám nějaké jídlo těžko tráví, mluvíme ve skutečnosti o nepříjemném pocitu plnosti, tlaku a vnitřní tíhy. Tento stav vzniká v úplně první fázi celého procesu, tedy při takzvaném vyprazdňování žaludku. Zatímco obyčejná voda, čaj nebo vývar opustí žaludek velmi rychle, zhruba za dvacet až čtyřicet minut, pevná strava v něm zůstává v průměru jednu až dvě hodiny. Jakmile žaludek mechanicky a chemicky zpracuje sousta na polotekutou kaši a pošle ji dál do tenkého střeva, onen tíživý pocit obvykle přirozeně ustoupí.
Samotný průchod celým trávicím traktem, tedy kompletní cesta od prvního polknutého sousta až po konečné vyloučení nestrávených zbytků stolicí, je však mnohem delší a u zdravého dospělého člověka trvá v průměru čtyřicet osm až sedmdesát dva hodin. Rychlost tohoto tranzitu se u každého z nás výrazně liší podle celkové skladby jídelníčku, pitného režimu, míry pravidelného pohybu, hladiny stresu i přirozené aktivity střev. Je proto dobré si uvědomit, že ranní návštěva toalety rozhodně neodráží včerejší pozdní večeři, ale spíše pokrmy, které jsme snědli před jedním až dvěma dny.
Trávení začíná v hlavě dříve, než vezmete do ruky příbor
Mnoho lidí se mylně domnívá, že zpracování potravy startuje až v momentě, kdy sousto dopadne na dno žaludku. Ve skutečnosti se celá tato složitá tělesná mašinérie rozbíhá mnohem dříve. Stačí, abychom lákavý pokrm jen zahlédli na talíři, ucítili jeho vůni z kuchyně, nebo si na něj dokonce jen živě vzpomněli. Mozek okamžitě vyšle signál, v ústech se začnou tvořit sliny a celý trávicí trakt se preventivně připravuje na příjem nové energie.
První skutečná mechanická i chemická práce pak probíhá přímo v ústní dutině. Zuby potravu mechanicky drtí na menší části, zatímco sliny ji důkladně zvlhčují a prostřednictvím speciálních enzymů začínají okamžitě štěpit první sacharidy. Zde platí jednoduché, ale naprosto zásadní pravidlo: čím poctivěji a déle každé sousto v ústech rozžvýkáte, tím více usnadníte práci všem orgánům, které přijdou na řadu později.
Po polknutí putuje potrava jícnem pomocí koordinovaných svalových stahů během několika málo sekund přímo do žaludku, který funguje jako výkonný mixér. Zde se jídlo promíchá se silnými žaludečními šťávami plnými kyseliny chlorovodíkové a trávicích enzymů, jež zahajují štěpení bílkovin. Vzniklá polotekutá hmota pak po malých dávkách postupuje do šesti až sedmimetrového tenkého střeva, kde se za pomoci žluči a enzymů ze slinivky rozloží na základní živiny schopné projít střevní stěnou přímo do krve. Zbytek putuje do tlustého střeva, kde tělo vstřebá zbývající vodu a minerály.
Zapomeňte na internetové tabulky s přesnými časy
Na internetu dnes bez potíží narazíte na desítky přehledných tabulek, které s naprostou jistotou tvrdí, že vařené vejce strávíte přesně za dvě hodiny, těstoviny za tři a pořádný hovězí steak za čtyři až pět hodin. Tyto tabulky jsou spíše jen velmi hrubým odhadem, který v běžném životě příliš nefunguje.
Náš trávicí systém totiž v praxi téměř nikdy nezpracovává jen jednu izolovanou surovinu nalačno. Během běžného oběda či večeře se v žaludku všechno smíchá dohromady do jedné směsi, která se postupně uvolňuje do střeva. Skutečnou rychlost zpracování tak neurčuje samotný kousek masa na vidličce, ale celková skladba celého talíře. Zásadní vliv má velikost porce, vzájemná kombinace tuků, vlákniny a bílkovin, ale také náš věk, aktuální psychická pohoda, fyzická aktivita i individuální zdravotní stav každého strávníka.
Bílkoviny jsou v tom nevinně. Problém dělá tuk a rozpálená pánev
Ve společnosti panuje hluboce zakořeněný mýtus, že samotné maso je pro lidský žaludek automaticky těžkou a problematickou surovinou. Ve skutečnosti jsou živočišné bílkoviny poměrně dobře stravitelné a žaludkem procházejí střední rychlostí. Skutečným brzdícím pedálem celého procesu jsou tuky. Právě vysoký obsah lipidů výrazně zpomaluje vyprazdňování žaludku a vyvolává onen známý pocit přejedení, únavy a těžkého kamene v břiše.
Zatímco přirozeně libové druhy masa, mezi které patří kuřecí nebo krůtí prsa bez kůže, králík, vepřová panenka či libové telecí maso, projdou žaludkem naprosto hladce a tělo z nich snadno načerpá kvalitní bílkoviny, tučné kusy dají organismu zabrat podstatně více. Mezi nejdéle trávené druhy patří především tučné jehněčí maso, pečená kachna s křupavou kůží, vepřová žebra, prorostlé vysoké steaky, ale také nejrůznější klobásy a tučné uzeniny.

https://images.pexels.com/photos/2994900/pexels-photo-2994900.jpeg
Obrovskou, často až rozhodující roli však hraje zvolená kuchyňská úprava. Přepálené tuky a dlouhé smažení mění přirozenou strukturu potravin a výrazně ztěžují jejich následné štěpení trávicími šťávami. Klasický obalovaný a dozlatova usmažený kuřecí řízek, kachní prsa přelitá hutnou smetanovou omáčkou nebo hovězí maso dušené na velkém množství másla tak budou pro váš žaludek ve výsledku mnohem větší zátěží než přirozeně tučnější kousek masa, který jen zlehka ogrilujete nebo upečete v troubě bez přidaného tuku navíc.
Zrádné přílohy a hltání u večerního stolu
Při hledání viníka zažívacích potíží často zapomínáme na to, co k masu na talíři přikusujeme. I ten nejlibovější a nejšetrněji připravený plátek masa dokáže žaludek spolehlivě zastavit, pokud ho doprovodíte porcí smažených hranolků, zapečenými bramborami se smetanou nebo těstovinami v těžké sýrové omáčce. Naopak lehce vařená či dušená zelenina, obyčejná bílá rýže nebo jemná bramborová kaše bez přemíry másla dokážou celému trávení výrazně ulevit a celý proces příjemně urychlit.
Svůj nezanedbatelný podíl má i samotná atmosféra a kultura stolování. Dlouhé večerní hostiny, letní grilování nebo vydatné nedělní obědy s hutnými omáčkami nás často svádějí k obrovským porcím, rychlému hltání bez dostatečného rozkousání soust a k zapíjení jídla větším množstvím alkoholu. V takové chvíli už vůbec nezáleží na tom, jak libový a kvalitní kousek masa jste si původně vybrali.
Maso samo o sobě není nepřítelem našeho zažívání a nemusíme se ho zbytečně obávat. Místo hlídání internetových tabulek se mnohem více vyplatí zaměřit na to, jak pokrm připravíme, s čím ho na talíři zkombinujeme a jak v klidu si ho vychutnáme. Když vyměníte těžké smažení a tučné omáčky za šetrnější úpravu, odlehčíte přílohu a dopřejete si čas na důkladné rozžvýkání každého sousta, odměnou vám bude lehký žaludek a dostatek energie i po vydatném nedělním obědě.
Anketa
Zdroje:





