Hlavní obsah

Milion chvilek svolává Letnou: Obrana médií, nebo politický boj proti vládě?

Foto: https://share.gemini.google/gorVmz7JMRrM

https://share.gemini.google/gorVmz7JMRrM

Demonstrace Milionu chvilek na Letné a spor o veřejnoprávní média znovu rozdělují společnost. Jde o obranu demokracie a svobody médií, nebo o politický aktivismus namířený proti vládě? Nabízím svůj pohled na celý spor.

Článek

Když sleduji debatu kolem plánované demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii na pražské Letné a současně poslouchám ostré spory o financování veřejnoprávních médií, nemohu se ubránit pocitu, že se znovu opakuje známý scénář. Na veřejnost míří vzletná slova o obraně demokracie, svobody médií a občanské angažovanosti. Pod touto vrstvou ušlechtilých hesel, ale podle mého názoru probíhá něco jiného.

Spolek Milion chvilek se dlouhodobě prezentuje jako nezávislý hlídací pes demokracie. Na papíře to zní dobře. Jenže právě zde podle mě narážíme na zásadní problém. Hlídací pes by měl hlídat všechny stejně. Měl by upozorňovat na pochybení bez ohledu na to, kdo je právě u moci. Jenže při pohledu na poslední roky mám pocit, že tento princip neplatí.

Čím déle tuto organizaci sleduji, tím více se domnívám, že vedle deklarované obrany demokracie hraje významnou roli také politický odpor vůči vládě, kterou její představitelé a podporovatelé dlouhodobě kritizují.

Když vládla koalice Petra Fialy, veřejnost byla svědkem řady afér a kontroverzí. Objevovala se kritika v souvislosti s kauzou Dozimetr, následně se vedly debaty kolem bitcoinové aféry a dalších problematických kroků vlády. Přesto jsme neviděli masové demonstrace srovnatelného rozsahu, jaké Milion chvilek organizoval proti předchozím vládám nebo jaké chystá nyní. Pokud organizátorům skutečně jde o principy, proč není metr stejný pro všechny? Právě tento dvojí přístup je důvodem, proč mnozí občané přestávají vnímat spolek jako nestrannou občanskou iniciativu.

Demokracie stojí na svobodných volbách. Občané jednou za několik let rozhodnou, komu svěří mandát k vládnutí. Samozřejmě existuje právo protestovat a vyjadřovat nesouhlas. To je naprosto legitimní součást demokratického systému. Otázkou, ale je, kde končí občanský protest a kde začíná snaha nahradit výsledky voleb tlakem ulice.

Mám totiž pocit, že některé akce Milionu chvilek už dávno nejsou pouze vyjádřením názoru.

Za poněkud průhledné považuji také spojování demonstrace s tématem veřejnoprávních médií. Ve veřejném prostoru často zaznívá tvrzení, že jakákoli změna financování České televize nebo Českého rozhlasu znamená ohrožení demokracie a svobody slova. Takové argumenty mi připadají přehnané. Debata o financování veřejnoprávních médií je přece zcela legitimní a měla by být vedena bez hysterických scénářů o údajné cestě k autoritářství.

Kritické otázky navíc nevyvolává pouze způsob financování médií veřejné služby, ale také vnímání jejich nestrannosti. Část veřejnosti dlouhodobě upozorňuje na vystupování některých výrazných tváří České televize, například Martina Řezníčka a Daniela Takáče. Jejich veřejná vystoupení, komentáře na sociálních sítích či způsob vedení některých rozhovorů vyvolávají pochybnosti o tom, zda veřejnoprávní média skutečně uplatňují stejný odstup vůči všem politickým stranám a názorovým proudům. Neznamená to automaticky, že by Česká televize nebyla nezávislá, ale jde o legitimní téma veřejné debaty, které by nemělo být předem odmítáno jako útok na demokracii.

Veřejnoprávní média nejsou financována jediným možným způsobem. V řadě evropských zemí fungují jiné modely a nikdo kvůli tomu nezpochybňuje jejich demokratický charakter. Proto nevidím důvod, proč by se v České republice nesmělo diskutovat o tom, zda jsou současné koncesionářské poplatky spravedlivé, zda je hospodaření těchto institucí dostatečně transparentní a zda by neměly podléhat ještě přísnější veřejné kontrole.

Mnoho lidí navíc oprávněně poukazuje na skutečnost, že poplatky musí platit i domácnosti, které služby České televize nebo Českého rozhlasu prakticky nevyužívají. Je přirozené, že se ptají, zda je současný systém skutečně spravedlivý. Odpovědí na takové otázky by měla být věcná diskuse a argumenty, nikoli nálepkování odpůrců jako nepřátel demokracie.

Stejně problematické mi připadá vytváření dojmu, že policie, hasiči či záchranné složky demonstraci nějak podporují. Tyto instituce jsou ze zákona apolitické. Jejich úkolem je zajistit bezpečnost účastníků a veřejnosti, nikoliv vyjadřovat podporu jakékoli politické iniciativě. Přítomnost bezpečnostních složek na podobné akci není známkou souhlasu s požadavky organizátorů, ale standardním výkonem jejich práce.

Demonstrace na Letné se tak podle mě netýká pouze médií. Ve skutečnosti je především testem toho, zda budeme respektovat pravidla zastupitelské demokracie i tehdy, když se nám výsledky voleb nelíbí. Každý má právo protestovat. Každý má právo vyjádřit svůj názor. Stejně tak mají, ale ostatní občané právo nesouhlasit s těmi, kteří se pasují do role jediných obránců demokracie.

Pro mě osobně zůstává základem demokratického systému respekt k výsledkům svobodných voleb, rovný metr pro všechny politické strany a odpovědné nakládání s veřejnými prostředky. A právě proto se domnívám, že za současnou mobilizací kolem Letné není pouze obrana médií veřejné služby, ale především pokračování dlouhodobého politického zápasu o moc.

Anketa

Letná opět zachraňuje demokracii. Před kým tentokrát?
Před politiky, kteří chtějí oslabit veřejnoprávní média.
0 %
Před vládou, se kterou organizátoři nesouhlasí.
30,8 %
Před všemi, kdo mají jiný názor.
15,4 %
Není třeba zachraňovat demokracii, funguje normálně.
53,8 %
Celkem hlasovalo 13 čtenářů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz