Článek
Pokud se má v televizní debatě objevit Zdeněk Hřib, jako divák vnímám předem jistou záruku: pobavím se, ale zároveň se budu chvílemi chytat za hlavu, co to zase vymyslel. Jeho dnešní sobotní (7.11.2026) vystoupení v pořadu Za 5 minut 12 na TV Nova s Bárou Divišovou nebylo výjimkou. Přineslo přesně to, co od něj člověk zná a čeká. Technokratické odpočítávání („zaprvé, zadruhé, zatřetí…“), stoický klid a mechanické opakování jedné fráze tak dlouho, dokud z ní neudělá ústřední motiv celé diskuse.
Tentokrát byl jeho hlavním rétorickým šperkem výrok, že „ďábel se skrývá v detailu“. Člověk neznalý jeho projevu by snad čekal reklamu na napínavý thriller, jenže v podání pirátského lídra dostala debata až filozoficko-úřednický rozměr. Zdeněk Hřib je zkrátka přeborník v tom, jak jakýkoliv politický střet okamžitě převést na procesní a technickou rovinu.
Proti němu seděl Filip Turek. Nejsem jeho skalní fanynkou a rozhodně nepatřím mezi jeho příznivce, ale objektivně vzato působil tentokrát věcně a nenechal se vyvést z míry neustálým pošťuchováním ze strany svého oponenta. Zatímco Hřib jako by nepřišel diskutovat o reálných problémech dneška, ale výraznou část svého působení postavil na vyrypování a vytahování osobních kauz.
Větrníky spásou českého rozpočtu?
Zlatým hřebem celé debaty se však stala tématika větrných elektráren a emisních povolenek. Výstavba větrníků v české krajině je sama o sobě diskutabilní, pro mnohé jde jen o přihrávání veřejných peněz „větrným baronům“ s nejistým přínosem a jistým zásahem do rázu krajiny. Zdeněk Hřib to, ale dokázal obhájit s bravurou sobě vlastní: systém emisních povolenek obhajoval mimo jiné tím, že na nich v podstatě jako stát vyděláváme.
Pojďme si tedy rozebrat, jak to s tím Hřibovým „vyděláváním“ doopopravdy je.
Zdeněk Hřib tím narážel na argument, který rádi opakují zastánci současné zelené politiky, že Česká republika inkasuje desítky miliard korun ročně z prodaných emisních povolenek (tzv. aukční výnosy). Z pohledu státní kasy to na papíře skutečně vypadá jako obří příjem a zázračný zisk. Tyto peníze se pak teoreticky vracejí do rozpočtu na projekty typu Nová zelená úsporám nebo na modernizaci energetiky.
Přelévání z levé kapsy do pravé
Jenže ďábel jak rád říká sám pan Hřib se opravdu skrývá v detailu. A ten detail spočívá v jednoduché otázce: Odkud ty miliardy vlastně pocházejí?
Ty peníze nepadají z nebe a neplatí je žádný Bruselský fond. Zaplatí je české elektrárny, teplárny a průmyslové podniky. A ty si tyto obrovské náklady promítnou přímo do cen pro koncové zákazníky. Zaplatíme je tedy my všichni, v dražší elektřině, v účtech za teplo, v cenách zboží a služeb.
Tvrdit, že na tom jako společnost „vyděláváme“, je ekonomická iluze. Jde o nekonečný koloběh, kdy stát nejprve vytáhne obrovské peníze z kapes občanů a firem přes drahé povolenky, aby z nich vybral tučný balík, a část z nich pak s velká slávou přerozdělil vybraným skupinám skrze dotační programy. Zatímco občané i ekonomika čelí tlaku drahých energií, Piráti systém oslavují skrz příjmovou stránku státního rozpočtu.
Závěr: Když se z úřednického detailu stane absurdita
Zdeněk Hřib opět předvedl svůj klasický styl: s klidnou tváří a učitelským výrazem servírovat zavádějící konstrukce tak přesvědčivě, až to zní téměř odborně.
Pravda je, ale jednoduchá. Systém povolenek není žádný výdělečný podnik pro občany ČR. Je to de facto nepřímá daň, ze které stát část peněz vrátí zpět na dotacích a zbytek spolkne redistribuční soukolí. Pokud je toto ten zisk, o kterém Piráti mluví, pak se obávám, že při příštím takovém „zisku“ už budeme všichni svítit jen svíčkami.
Anketa
Zdroj:
https://youtu.be/0TQ2dOpKLNw?si=j_EdecV4v75n1BK5
