Článek
Česká pirátská strana prošla během jediné dekády nejdivočejší horskou dráhou v moderních dějinách české politiky. Z party nadšenců a digitálních aktivistů s notebooky, kteří do zatuchlého prostředí přinesli čerstvý vzduch, transparentnost, se postupně stal etablovaný vládní subjekt. Cíl vybudovat moderní, efektivní a digitalizovaný stát však narazil na tvrdou realitu. Dnes čelí Piráti zmaru, ztrátě voličské přízně a hluboké krizi identity, kterou zosobňuje jejich současná hlavní tvář, Zdeněk Hřib.
Od transparentní revoluce k vysoké politice
Když Piráti v roce 2017 poprvé vstoupili do Poslanecké sněmovny se ziskem 22 mandátů, působili na české politické scéně jako svěží vítr. Do politiky vnesli témata, která tradiční strany dlouhodobě přehlížely: digitalizaci a otevírání dat, boj proti systémové korupci přes registr smluv a transparentní účty nebo ochranu soukromí v digitálním věku.
Jejich vnitřní fungování působilo fascinujícím dojmem. Zveřejňování schůzek s lobbisty na otevřeném fóru, hlasování členské základny o každém zásadním kroku a důraz na odbornost z nich udělaly miláčky mladé generace i městských liberálů. Korunou jejich počátečního úspěchu se staly komunální volby v roce 2018, po nichž do křesla primátora hlavního města Prahy zasedl Zdeněk Hřib.
Vystřízlivění a série fatálních proher
Bod zlomu však nastal ve chvíli, kdy strana ochutnala reálnou výkonnou moc na celostátní i krajské úrovni. Vstup do pětikoaliční vlády Petra Fialy v roce 2021 se ukázal jako politická past. Ačkoliv si Piráti odnesli několik ministerských křesel, v masivní koalici se jejich profilová témata postupně rozplynula a strana ztratila svou ostrou opoziční hranu.
Skutečné fiasko přišlo v okamžiku, kdy měli předvést to, v čem deklarovali největší sílu – digitalizaci státu. Nefunkční a zpožděný systém digitalizace stavebního řízení pod vedením tehdejšího předsedy Ivana Bartoše se stal symbolem manažerského selhání. Projekt, který měl byrokracii zrychlit, naopak zablokoval stavební úřady napříč celou republikou.
Tvrdá rána na sebe nenechala dlouho čekat. Rok 2024 přinesl drtivou porážku nejprve v evropských a následně v krajských volbách, kde strana přišla o naprostou většinu svých zastupitelů. Následoval neslavný odchod z Fialovy vlády a rezignace dosavadního vedení.
Zdeněk Hřib: Symbol aktivismu, dopravního chaosu a manažerského chladu
Jestliže Ivan Bartoš představoval lidštější a smírnější tvář Pirátů, Zdeněk Hřib se stal zosobněním všeho, co na této straně začalo veřejnost i značnou část voličů dráždit. Jeho působení na pražském magistrátu ať už v roli primátora, nebo pozdějšího náměstka pro dopravu, zanechalo v metropoli výraznou stopu, avšak z velké části negativní.
Dopravní infrastruktura v rozkladu
Nejčastějším terčem ostré kritiky se stala Hřibova dopravní politika. Za jeho éry se Praha proměnila v jedno velké staveniště bez viditelné koordinace. Současně probíhající uzavírky klíčových tepen, nekonečné kolony a neustálé dopravní zácpy se staly denní realitou Pražanů. Kritici Hřibovi vyčítají ideologickou válku proti automobilům: rušení parkovacích míst, kreslení cyklopruhů i v úsecích, kde ohrožují plynulost a bezpečnost, a neschopnost posunout vpřed stavbu zásadních projektů typu Městského okruhu.
Stín kauzy Dozimetr
Piráti budovali svou značku na absolutní čistotě a protikorupční rétorice. Korupční kauza Dozimetr v Dopravním podniku hl. m. Prahy (DPP) však tento mýtus rozbila. Přestože hlavní aktéři pocházeli z jiných stran, Hřib jako primátor nesl přímou politickou odpovědnost. Kritici mu vyčítají manažerskou slepotu a alibismus o toxickém prostředí v DPP dlouho věděl, avšak razantně zasáhl až v momentě, kdy do budovy vtrhla policie.
Zahraniční gesta na úkor správy města
Vnímání Zdeňka Hřiba poškodila i jeho záliba v řešení vysoké geopolitiky. Vypovídání partnerských smluv s Pekingem, přejmenovávání náměstí před ruskou ambasádou či oficiální cesty na Tchaj-wan sice rezonovaly u radikálnější části liberálního spektra, avšak pro běžné obyvatele Prahy šlo o prázdná gesta. Primátor má řešit čistotu ulic, ceny nájmů a dostupnost škol, nikoliv suplovat Ministerstvo zahraničních věcí.
Posedlost Babišem místo sebereflexe
Po sérii volebních porážek v roce 2024 a převzetí kormidla strany Zdeňkem Hřibem mnozí očekávali pokoru, poctivou analýzu vlastních chyb a návrat ke kořenům. Místo toho přišlo vystoupení, které ukázalo naprostý nedostatek sebereflexe.
Hřib a nové vedení zvolili strategii, která je pro mnohé pozoratele i bývalé příznivce hlubokým rozčarováním: neustálé vyvolávání ducha Andreje Babiše. Hřib se dostal do fáze, kdy je šéfem ANO doslova posedlý. Každé vlastní selhání, každý volební neúspěch či manažerský kolaps interpretuje jako výsledek „antikampaně“, dezinformací nebo tlaku Babišova hnutí.
„Antibabišismus“ mohl fungovat jako mobilizační prvek v roce 2017 nebo 2021, ale v situaci, kdy Piráti sami selhali ve vládě i v samosprávách, působí křečovitě. Hřib namísto nabízení reálných vizí pro dostupný život, funkční bydlení či moderní ekonomiku sází výhradně na polarizaci a strašení návratem starých pořádků.
Kam dál?
Pirátská strana se nachází na zásadní křižovatce. Pokud zůstane uvězněna v Hřibově aktivismu, ublíženecké rétorice a nefunkční svaté válce proti Babišovi, hrozí jí definitivní odsun na periferii politického zájmu.
Zda dokážou Piráti najít ztracenou tvář, provést poctivou sebereflexi a vrátit se k tématům, která skutečně trápí lidi, od předraženého bydlení přes zastaralé školství až po rozbitou infrastrukturu, zůstává velkým otazníkem. Se Zdeňkem Hřibem v čele je však tato cesta čím dál klikatější.
Anketa
Zdroje:
