Článek
Když v roce 2021 nastupovala vláda Petra Fialy, slibovala stabilitu, odpovědnost a návrat důvěry v politiku. Dnes, o čtyři roky později, čelí tato vláda tvrdé kritice za ekonomický propad, porušování slibů a neschopnost řešit klíčové problémy země.
Místo konkrétních výsledků jsme svědky neustálého vymlouvání se na minulou vládu. Koalice SPOLU a její partneři si jako hlavní program zvolili „antibabiš“. Bez Andreje Babiše by, zdá se, neměli o čem mluvit. Kauza Čapí hnízdo se stala politickým evergreenen, vždy se vytáhne před volbami, přestože soudy už rozhodly a případ se vleče spíše jako symbol než reálný problém.
Mezitím se ale objevily nové kauzy, například bitcoinová aféra, která otřásla důvěrou ve vládní koalici a absolutně se nedá přirovnat k čapímu hnízdu.Vláda čelí kritice za rekordní inflaci, stagnující platy učitelů a státních zaměstnanců, a také za návrhy, které podle kritiků omezují svobodu slova.
Ekonomika v úpadku, důvěra v troskách
Navzdory slibům o konsolidaci veřejných financí dosáhl schodek státního rozpočtu v roce 2023 téměř 347 miliard korun – více než v pandemickém roce 2020.Průmyslová výroba klesla, inflace dosahovala až 15 % a Česká republika se stále nedostala na předcovidovou úroveň.
ANO: návrat na výsluní?
Přestože Andrej Babiš čelí kritice a jeho minulost je zatížena kontroverzemi, hnutí ANO je podle průzkumů favoritem nadcházejících voleb. Volební modely mu přisuzují přes 30 % hlasů.Babiš opět objíždí republiku s heslem „Zase bude líp“ a slibuje levné energie, vyšší důchody, zrušení poplatků za televizi a rozhlas, či návrat slev na jízdné.
Je, ale fér říct, že Babiš není bez viny. Jeho éra má své stíny a je na čase, aby z vedení ANO odešel. Strana však nemusí skončit s ním. Jsou tu lidé jako Karel Havlíček nebo Alena Schillerová, kteří mají potenciál přinést nový směr.
Potřebujeme silného premiéra, ne poslušného úředníka
Češi si zaslouží víc než prázdné sliby a poklonkování Bruselu. Potřebujeme premiéra, který má vlastní názor, odvahu postavit se za zájmy občanů a schopnost vést zemi s respektem, ale i rozhodností. Vláda Petra Fialy je často kritizována za přílišnou loajalitu vůči EU, bez dostatečné obrany národních zájmů.
Další stíny současné vlády: Stanjura, Rakušan, Jurečka a rozpočet
Zbyněk Stanjura, ministr financí, čelí kritice nejen za rekordní schodky státního rozpočtu, ale také za korupční rizika na svém ministerstvu. Podle indexu Hlídače státu je Ministerstvo financí nejhorší ze všech resortů z hlediska korupčního prostředí. Navíc Stanjura prosazuje zrušení daně z prodeje firem nad 40 milionů korun, což podle kritiků nahrává velkým hráčům a oslabuje daňovou spravedlnost.
Vít Rakušan, ministr vnitra, je dlouhodobě spojován s kauzou Dozimetr, která otřásla důvěrou v hnutí STAN. Přestože nebyl přímo obviněn, jeho politická odpovědnost za jmenování Petra Mlejnka do čela rozvědky a kontakty s obviněnými vyvolaly silné výzvy k jeho rezignaci.
Marian Jurečka, ministr práce a sociálních věcí, se dostal do ostré kritiky kvůli nevhodnému příspěvku na sociálních sítích, kde zobrazil Roma s pivem a komentářem o zneužívání dávek. Tento krok byl označen za necitlivý, populistický a rozdělující společnost.Navíc jeho návrhy na revizi dávek čelí obavám, že zhorší situaci samoživitelek a lidí, kteří se ocitli ve dluhové pasti.
Rozpočet: čísla, která mluví jasně
Státní rozpočet na rok 2025 počítá se schodkem 241 miliard korun, což je sice méně než v roce 2024 (271,4 miliardy), ale stále jde o jeden z nejvyšších schodků v historii ČR.Dluh České republiky se přiblížil hranici 3,4 bilionu korun, což představuje 42 % HDP. Vláda sice tvrdí, že rozpočtová disciplína je zachována, ale kritici upozorňují, že jde spíše o kosmetické úpravy než skutečné reformy.
Tak co tedy, koho vůbec budeme volit?
Po letech slibů, výmluv a kauz se zdá, že český volič stojí před těžkou volbou. Na jedné straně vláda, která se prezentovala jako odborná a zodpovědná, ale zanechala za sebou rekordní schodky, kontroverzní ministry a ztrátu důvěry. Na druhé straně opozice, která má silné lídry, ale také minulost, kterou nelze ignorovat.
Máme vůbec koho volit? Nebo se budeme znovu rozhodovat mezi menším zlem?
Možná je čas přestat volit podle emocí, hesel a slibů. Možná je čas začít se ptát: Kdo má skutečný plán? Kdo má odvahu říkat pravdu, i když není populární? Kdo je ochoten nést odpovědnost, nejen ji přehazovat?
Česko potřebuje silného premiéra. Ne poslušného úředníka, ne marketingového mága, ale člověka s vizí, charakterem a odvahou. A právě takového bychom měli hledat, ne v billboardech, ale v činech.
