Článek
Radiokarbonové datování kostního fragmentu ze Španělska odhalilo, že patřil domácímu psu starému více než 17 000 let. Spolu s nálezy psích lebek v Rusku to znamená jediné: psi v Evropě žili po boku lidí mnohem déle, než se dříve předpokládalo. Tyto psí linie se pravděpodobně zrodily během drsné doby ledové, která Evropu svírala asi před 22 000 lety. Lidé a předkové dnešních psů tehdy možná spojili síly, aby dokázali čelit extrémně nehostinným podmínkám.
Od vlčího mláděte k věčnému puberťákovi
Zatímco si pes zachoval morfologické znaky typické pro vlčí mládě, uchoval si i povahové rysy, které u dospělých vlků obvykle mizí. Skvělým příkladem je štěkání, které je specifické právě pro psy a slouží jim ke komunikaci s lidmi. Mají také mnohem rozvinutější hravé chování než jejich divocí příbuzní. Není divu, že někteří odborníci s nadsázkou tvrdí, že dospělý domácí pes vlastně zůstává po celý život v pubertě!
https://images.pexels.com/photos/31767239/pexels-photo-31767239.jpeg
Zajímavý je i pohled na jejich pravěkou tělesnou schránku. Analýza nalezených čelistí ukazuje, že u pravěkých psů existovala široká škála velikostí a tvarů hlav, přičemž všechny čelisti byly výrazně menší než u dnešních vlků. Žádné stopy po obřích nebo naopak miniaturních psech, ale archeologové nenašli, většina měla průměrnou konstituci, podobnou dnešnímu bíglovi nebo huskymu.
Společné pohřby a hluboké pouto
Že šlo o víc než jen o užitečné společníky, dokazují starobylé hroby. Například v Palestině odhalily pohřby staré asi 13 000 let, že lidé a psi byli pohřbíváni společně. Někdy dokonce s „inscenací“, v níž se zvíře zdá být pod přímou ochranou člověka. To jasně svědčí o silném vztahu náklonnosti a vzájemné závislosti.
Jakmile byl pes domestikován, jeho anatomie se rychle oddělila od paleolitických vlků:
- Zmenšila se celková velikost.
- Upravil se chrup a zkrátila tlama.
- Zmenšily se rozdíly ve velikosti mezi samci a samicemi.
Genetika přitom mluví jasně: analýza DNA ukazuje rozdíl pouze 0,2 % mezi geny psa a vlka (zatímco mezi psem a kojotem je to celé 4 %). Počet chromozomů navíc zůstal u obou druhů stejný.
Mazlíček dřív, než se stal lovcem?
Jak vlastně k tomuto sblížení došlo? V době domestikace ještě neexistovalo zemědělství, lidé žili sběrem a lovem. Podle převládající teorie vlci postupně následovali paleolitické lovce a přibližovali se k táborům, aby využili zbytků potravy. Ochočení nastalo, když člověk pochopil užitečnost zvířete pro hlídání (varování před predátory) a lov.
Existuje však i druhá, neméně půvabná hypotéza vycházející z chování současných přírodních národů: vlčí mláďata mohla být přinášena do táborů, kde se o ně staraly ženy. Pes by tak byl nejdříve roztomilým domácím mazlíčkem a teprve později se stal nepostradatelným loveckým pomocníkem!
Od starověkých chrtů k dnešní explozi plemen
Ačkoliv jsou všichni psi potomky vlků, do genetického základu dnešních plemen v různé míře zasáhlo mnoho vlčích poddruhů z různých koutů světa. Právě tato pestrost předků mohla odstartovat obrovskou rozmanitost dnešních psích tvarů a velikostí.
- První specializovaná plemena (například psi typu chrtów jasně rozeznatelní na starověkých malbách) se objevila v období mezi 1 000 a 2 000 lety př. n. l. v Egyptě a Malé Asii.
- Mnoho loveckých plemen pak přibylo mezi 13. a 15. stoletím během velkého rozvoje lovu se smečkami.
- Skutečná exploze počtu plemen, z nichž mnohá vznikla výhradně pro společnost člověka, však nastala až v 19. století.
Ať už doma chováte miniaturní čivavu, nebo hrdého huskyho, v obýváku vám vlastně sedí potomek dávného vlčího dobrodruha, který se před tisíci lety rozhodl vsadit na člověka.
