Článek
Číst současnou veřejnou debatu na sociálních sítích i v médiích začíná být pomalu za trest. Ať už současná vláda udělala nebo udělá cokoliv, zastánci bývalé koalice mají okamžitě jasno. Všechno je špatně, všechno je málo a vláda nedělá nic nebo až moc rozdává. Když čtu ty tisíce zaručených rad a plamenných výzev, musím se opět pousmát. Na českém internetu se zjevně přes noc zrodily miliony expertních ekonomů a odborníků na hospodářskou politiku. Škoda jen, že značná část z nich by měla problém správně spočítat i trojčlenku ze základní školy, natož pochopit fungování státního rozpočtu a pochopit problémy globálního trhu.
Aktuální problém s cenami pohonných hmot není žádný výmysl české vlády. Je to celosvětový problém vyvolaný geopolitickými tlaky, výkyvy na komoditních burzách a cenou ropy, kterou fakticky nemůže ovlivnit žádný kabinet v Praze. Co přesně by podle opozice a internetových křiklounů měla vláda udělat?
Nemůžou sáhnout níž. Jakékoliv masivní snížení daní nebo plošné dotování cen by opět nevratně nabouralo státní kasu a nekontrolovatelně navýšilo státní dluh.
Každý, kdo má alespoň základní ekonomické povědomí, ví, že plošné zásahy tohoto typu jsou toxickou pilulkou. V momentě, kdy stát bojuje se strukturálním deficitem, jsou taková opatření cestou do dluhové spirály. Peníze, které nepřitečou do rozpočtu, budou chybět jinde. Buďme proto rádi za tyto malé ekonomické úpravy, které drží kormidlo fiskální odpovědnosti.
A mně samotné se to přitom vůbec nepíše lehce z pozice někoho, komu by to bylo jedno. Do práce jezdím každý den několik kilometrů autem a nárůst cen pociťuji ve vlastní peněžence velmi citelně. Nejsem spokojená s tím, jak to vláda vyřešila, a štve mě to stejně jako ostatní. Ale dívám se na věc střízlivým rozumem. Nic jiného dělat nemůžou.
O to komičtější je sledovat neustálé mediální výstupy tváří bývalé pětikoalice. Když vidím v televizi nebo čtu v médiích vyjádření pánů Kupky nebo Skopečka, říkám si, že by někteří politici potřebovali ze všeho nejvíce pořádně osvěžit paměť. Strana největších tunelářů má pořád potřebu se k něčemu vyjadřovat a poučovat veřejnost o tom, jak se má spravovat stát.
Přitom práce vlády se má hodnotit podle reálných výsledků v oblastech, které mají pro občany dlouhodobý smysl. Podívejme se například na zdravotnictví. Tato vláda ve zdravotnictví díky ministrovi Vojtěchovi udělala za pár měsíců to, co by ta vaše bývalá pětikoalice neudělala za dvě volební období. Tam, kde oni roky jen diskutovali a tvořili nefunkční koncepce, se dnes reálně pracuje a stabilizuje systém.
A nepleťte do toho pořád to, že vláda jen „rozdává“. Zvláště vyjadřování na adresu důchodců v sobě nese míru despektu, která je nepřijatelná. Ano, důchodcům se musí důchod postupně navyšovat. I když mám do důchodu ještě daleko, byli to právě oni, kteří tuto republiku vybudovali. Desítky let zde poctivě pracovali a odváděli hodnoty. Takže bych u té mladší generace byla s těmi siláckými výroky hodně zdrženlivá. Až zbudujete něco vy, tak po právu kritizujte.
Stejná zaslepenost panuje i v debatě o státním rozpočtu. Rozpočet je totiž v první řadě proinvestiční, i když ten schodek je na první pohled děsivý. Už konečně pochopte, že teď se musí co nejrychleji a nejmasivněji investovat přesně tam, kde Fialova vláda spala a masivně investice posílala jinam. Předchozí kabinet dlouhodobě zanedbával klíčovou infrastrukturu a domácí rozvoj stagnoval.
Z ekonomického hlediska platí, že správně nasměrované veřejné investice vytvářejí multiplikační efekt: nastartují růst HDP, zvýší produktivitu a v budoucnu přinesou vyšší příjmy. Vysoký schodek je tak přirozená daň za to, že narychlo doháníme obrovský vnitřní dluh, který tu po sobě minulá pětikoalice zanechala. Za rok, za dva se rozpočet vyrovná, neboli deficit výrazně sníží, jakmile tyto investice začnou přinášet své ovoce a podporovat hospodářský růst.
