Článek
Nedělní poledne má svůj osvědčený řád. Uklizené talíře po obědě, voňavá káva a něco sladkého na stole. Klasické televizní komedie už člověk pomalu ani nepotřebuje, protože politické debaty často nabídnou mnohem zábavnější podívanou. Duel Danuše Nerudové a Jaroslavy Pokorné Jermanové ve mně tentokrát znovu vyvolal otázku, kam se posouvá úroveň české politické debaty.
Danuše Nerudová přišla do studia se stylem vystupování, který je veřejnosti už dobře známý. Jakmile se debata ubírá směrem, který není jejím myšlenkám příliš nakloněn, přicházejí varování před extremismem, Ruskem či Andrejem Babišem. Tento způsob argumentace na mě dlouhodobě působí dojmem, že nahrazuje věcnou diskusi.
Zatímco u politických soupeřů vidí představitelé bývalých vládních stran problém téměř v každém výroku, u vlastních kauz bývá kritika mnohem zdrženlivější. V případě hnutí STAN nelze přehlédnout, že jeho jméno je stále spojováno s kauzou Dozimetr. O to více mě překvapuje, jak často od jeho představitelů slýcháme lekce o morálce, odpovědnosti a správných hodnotách.
Pomyslnou třešničku na nedělním politickém dortu však naservírovala sama paní Nerudová ve chvíli, kdy se obrátila na svou soupeřku a s odzbrojující vážností prohlásila: „Paní Jermanová, já vás nechci dostat do argumentační nouze.“
Přiznávám, že právě v tu chvíli jsem se neubránila smíchu. V kontextu celé debaty na mě tato věta působila poněkud paradoxně. Právě od političky, jejíž vystupování vnímám jako konfrontační a založené na nálepkování oponentů, kdy se každý s odlišným názorem automaticky stává terčem, zněla podobná poznámka přinejmenším úsměvně. Ne každý oponent je přece hned nepřítelem demokracie.
Jaroslavě Pokorné Jermanové patří za tuto debatu uznání. Zachovala klid i ve chvíli, kdy na mě atmosféra působila vyhroceně. Debatovat s člověkem, který dává tak silně najevo přesvědčení o vlastní neomylnosti, není jednoduché. Mnozí si jistě vzpomenou na jejich předchozí mediální konfrontaci, po níž Jermanová ze studia nakonec odešla; tehdejšímu rozhodnutí jsem po zhlédnutí scény docela rozuměla.
Politická debata má být soubojem argumentů, nikoli přehlídkou nadřazenosti a osobních výpadů. Nesouhlasit s oponentem je v pořádku, demokracie na rozdílných názorech stojí. Horší je, když se ze snahy přesvědčit stane snaha zesměšňovat.
Místo europoslankyně hledající řešení vidím političku, která má neustálou tendenci vysvětlovat ostatním, proč se mýlí. A dovolím si na závěr jednu čistě osobní poznámku: o člověka, jehož vystupování na mě dlouhodobě působí povýšeně, konfrontačně a je plné nálepek, bych si já osobně neopřela ani kolo. A to je možná ta nejvýstižnější tečka za dnešní nedělní Partií.
Anketa
Zdroj:
https://www.youtube.com/live/9KNgfzHKHTs?is=BSzGmUQ16B2jD84c
