Článek
Některé debaty vstoupí do historie, jiné vyvolají jen absolutní úžas nad tím, co všechno je v nejvyšší politice možné. Přesně takový pocit ve mně vyvolal střet na VOX TV, kde se potkal Jan Jakob s Jindřichem Rajchlem. To, co pan poslanec Jakob předvedl před kamerami, bylo k pousmání.
A to musím hned na úvod zdůraznit jednu zásadní věc, že Jindřicha Rajchla opravdu zrovna nemusím. Nejsem jeho fanynka a v řadě věcí s ním rozhodně nesouhlasím. Jenže na rozdíl od Jakoba se Rajchl dá alespoň poslouchat. Má mluvní projev, má energii, ví, co chce říct, a dokáže si stát za svým.
Upřímně říkám, že pana Jakoba dlouhodobě považuji za jednoho z vůbec nejméně sympatických a zároveň nejméně kompetentních politiků na naší současné scéně. A to, co předvedl před kamerami, moje tvrzení jen potvrdilo.
První věc, která mě u Jana Jakoba dráždí prakticky vždycky, je jeho samotný mluvní projev. Od člověka, který se tak často objevuje v televizních debatách, tak nějak automaticky očekávám, že bude mluvit srozumitelně, jasně a jeho myšlenka bude mít nějakou hlavu a patu.
Jeho vyjadřování je však tak zmatené a nejisté, že mu člověk po chvíli často ani nerozumí, co se vlastně snaží sdělit. Skládá dohromady nejasné větné konstrukce a vy vlastně marně tápete, jaký je obsah jeho sdělení. Když ho poslouchám, mám pocit, že on sám chvílemi netuší, jak chce započatou větu vlastně dokončit. A když se takový člověk postaví do živé debaty proti pohotovému řečníkovi, je z toho okamžitě průšvih.
Co mně, ale osobně vadí nejvíc, je jeho naprosto zoufalá argumentační výbava. Jan Jakob má totiž jeden univerzální argument, který vytahuje pokaždé, když mu dojdou fakta a dostane se do úzkých.
Jakmile po něm někdo chce konkrétní čísla, odpovědi na nepříjemné otázky nebo po něm tvrdě vyžaduje obhajobu vládních kroků, pan Jakob vytáhne svou naučenou básničku. Nasadí ten svůj typický výraz a vytasí osvědčenou frázi: „Vy jste proruský trol!“ Nebo začne mluvit o dezinformacích, o tom, jak s někým nemá smysl mluvit, a zkouší soupeře okamžitě zdiskreditovat.
Tohle už je, ale tak laciná nálepka, že to musí vadit i jeho vlastním voličům. Používat urážky v momentě, kdy prostě nemám co odpovědět a chybí mi věcné argumenty, je projev naprosté argumentační beznaděje. Pan Jakob zkrátka neví, jak reagovat, nemá načtená fakta, a tak kolem sebe začne kopat. Působí to trapně a nedůstojně.
Zlatým hřebem celého duelu byl pak jeho odchod ze studia. Když mu v debatě tekly nervy a chyběly argumenty, jednoduše sbalil věci, vstal a z vysílání odešel.
Já jsem u toho jen nevěřícně kroutila hlavou. Odejít ze studia v živém přenosu? Když politik přijme pozvání do diskuse, musí počítat s tím, že to nebude procházka růžovým sadem. Musí být připraven na to, že na něj bude soupeř útočit, že bude atmosféra hustá a že bude muset obhájit i neobhajitelné. To k té práci patří, za to je placený z našich daní!
Tvrdit potom, že odešel kvůli „úrovni diskuse“ nebo, že nechtěl klesat na soupeřovu úroveň, je směšná výmluva. Z pohledu běžného diváka to nevypadá tak, že je pan Jakob „nad věcí“. Vypadá to přesně tak, jak to ve skutečnosti bylo: politikovi došly argumenty, neuřídil své emoce, lekl se a vzal do zaječích.
Jan Jakob dal svému soupeři ten největší dárek. Tím, že se sbalil a utekl, mu odevzdal celé studio, všechny mikrofony a veškerý vysílací čas zdarma. Rajchl si mohl v klidu sedět a usmívat se.
Pokud někdo nezvládá stres před kamerami, neumí ze sebe vypravit srozumitelnou větu, při prvním tlaku nálepkuje soupeře a nakonec uteče ze studia, nemá v politice co dělat. Jan Jakob v živém přenosu nepředvedl žádnou kultivaci politické kultury. Předvedl jen bezradnost, profesní selhání a obrovskou ostudu. Pro mě osobně tím jen potvrdil, že se do debat s takovými soupeři nemá radši pouštět.
Anketa
https://youtu.be/YY_Q6cBiWLs?si=foxo2fhqae-Mz1Qj
