Článek
Dnešní Partie Terezie Tománkové nabídla velký návrat expremiéra Petra Fialy. Jeho slova o skvělém hospodaření a snižování dluhu však narazila na tvrdou realitu miliardových seker i ostré argumenty Tomia Okamury.
Většinou se na nedělní Partii dodívám až do konce. Dnes musím, ale přiznat, že jsem to prostě nedala a musela televizi přepnout. Velký návrat Petra Fialy, to bylo tím důvodem. Poslouchat jeho nekonečně prázdná slova o tom, jak byli dobrá vláda, jak skvěle snižovali schodek a jak všechno výborně vedli, se už zkrátka nedalo.
Při pohledu na čtyřicetimiliardovou sekeru a kouzlení s čísly celkového zadlužení ve výši 1,2 bilionu korun člověk jen kroutí hlavou. Kde bere bývalý premiér tu drzost poučovat veřejnost a vůbec se v médiích s takovou rétorikou objevovat? Ty jeho naučené fráze si všichni dobře pamatujeme z minulosti, nebo alespoň ti z nás, kteří mají vlastní rozum a kritický názor. Věty o tom, jak „dobře hospodařili“ a „skvěle investovali“, zněly v kontextu reality téměř jako výsměch.
Líbilo se mi jak ho Tomio Okamura dokázal usadit a vytáhnout tvrdá fakta. Když už bývalý premiér nevěděl kudy kam, začal jen nervózně poposedávat a chytat se za ušní lalůček, o viditelném červenání se ani nemluvě. Moderátorka Terezie Tománková to navíc opět nezvládla a tradičně poklonkovala opozici, ale na to už jsme si zvykli. Druhou část Partie s panem Havlem a paní Kovářovou jsem raději ani nezkoušela sledovat.
K pobavení však byl i moment, kdy přišel na přetřes pan Ševčík a jeho nedávný výrok o menopauze. Ano, bylo to možná trochu přes čáru a měl by si příště lépe hlídat, co vypustí z úst. Známe jeho projev, zkrátka řekne natvrdo, co si myslí. Ale dělat z toho až takovou bublinu?
A co reakce paní Šebelové, ta byla podle měřítek médií v pořádku? Po zhlédnutí videa z jejího až moc veselého projevu u poslaneckého pultíku a následného šťouchání prstem do pana Ševčíka (což viděl celý národ) opravdu nevím, co si o tom všem myslet. O jejích urážkách na adresu některých členů vlády ani nemluvě. Budeme tyto výstřelky v televizních debatách a na půdě Sněmovny přecházet jen proto, že jde o DÁMU? Dvojí metr tu očividně funguje na jedničku.
Zkrátka a dobře, každý divák, který si zachoval úsudek a vlastní rozum, musel při sledování této debaty dříve či později pocítit stejné znechucení. V momentě, kdy se místo hledání řešení na reálné problémy servírují jen naučené fráze a pohádky o vlastním úspěchu, člověku nezbývá než sáhnout po ovladači, televizi bez výčitek vypnout a věnovat nedělní čas něčemu smysluplnějšímu.
