Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o svém tlustém střevě. Tento článek je pro všechny, kteří se potýkají s nevysvětlitelnými bolestmi břicha, pro ty, kteří hledají odpovědi a pro ty, kteří se možná právě dozvěděli diagnózu, o které nikdy neslyšeli: divertikulitida.
Bolesti v levém podbřišku
Byla jsem zvyklá na občasné zažívací potíže. Kdo dnes není? Ale tentokrát to bylo jiné. Křeče v levém podbřišku se vracely, hlavně večer. Neměla jsem horečku, ale v noci jsem se budila celá zpocená. Stolice byla tenká, nepřirozená. Něco mi říkalo, že to není jen „špatné trávení“.
Rozhodla jsem se jít k lékaři. Krevní testy ukázaly zvýšené CRP – 55. V moči byla krev. Podezření padlo na zánět močového měchýře, a tak mi nasadili antibiotika Amoksiklav. Jenže bolest neustupovala.
Divertikulitida
Po sonografii přišel verdikt: divertikulitida. Zánět výdutí na tlustém střevě. Nikdy jsem o tom neslyšela. Lékaři okamžitě změnili léčbu – antibiotika na močové cesty byla vysazena a dostala jsem Normix, antibiotikum zaměřené přímo na střevní záněty.
A pak přišla dieta. Přísná. Žádné semínka, žádné celozrnné pečivo, žádná syrová zelenina, ořechy, luštěniny, nic, co by mohlo dráždit střevo. Najednou jsem musela přemýšlet nad každým soustem.
Zapisovala jsem si, co jím, jak se cítím, kdy mě bolí břicho. Postupně jsem se naučila rozpoznávat signály těla. Byla to škola trpělivosti. Někdy jsem měla pocit, že se to nikdy nezlepší. Ale pak přišly první dny bez bolesti. CRP kleslo.
Z nemoci se stala lekce
Divertikulitida mě zastavila v běhu. Donutila mě zpomalit, přehodnotit své návyky a začít naslouchat svému tělu.
Dnes už vím, co mi škodí a co mi pomáhá. Naučila jsem se vařit jinak, žít jinak s větší pokorou a vděčností. A i když se nemoc může kdykoli vrátit, už se jí nebojím. Mám nástroje, jak ji zvládnout. A hlavně, mám zkušenost, která mě posílila.
