Komentář: Snížení důchodů komunistům? Absurdní divadlo. Bude se krátit i na Hradě?

Na jaře roku 2024 se na základě nového zákona poprvé snížily starobní důchody nejvyšším funkcionářům komunistického režimu. Šlo o 177 lidí, kteří v průměru přišli o 1 500 korun měsíčně. Vzhledem k tomu, že tyto elitní kádry desítky let pobíraly penze výrazně nad celostátním průměrem, šlo ze strany státu spíše o symbolické gesta než o reálný trest.

Nyní se chystá pokračování. Od letošního listopadu má dojít ke druhé vlně krácení penzí. Tentokrát půjde o podstatně početnější skupinu – zástupce tzv. středních článků režimu, od okresních funkcionářů KSČ až po příslušníky StB.
Při pohledu na tuto aktivitu se však nabízí otázka: Proboha, komu a co chceme dneska ještě škrtat?

Sedmatřicet let od sametové revoluce. Většina z těch, kteří komunistický aparát reálně tvořili, rozhodovali o lidských osudech a drželi otěže moci, je už po smrti. Ti zbývající jsou dnes lidé v pokročilém věku. Jsou to stáří lidé mnohdy senilní, trpící demencí, žijící v domovech pro seniory.

Skutečné, nekompromisní a spravedlivé vyrovnání s komunistickými zločinci se mělo odehrát v 90. letech. Tehdy měly padat trestní rozsudky, odebírat se majetky a rušit výsady. Místo toho se zvolila pohodlná cesta „nejsme jako oni“. Dnešní plošné ubírání stovek či tisícovek lidem, kteří jsou jednou nohou v hrobě, nepůsobí jako vítězství spravedlnosti. Je to jen bizarní politické divadlo a levná náplast na naše vlastní špatné svědomí.

Pokud, ale stát hodlá uplatňovat tento metr na střední a nižší kádry předrevolučního aparátu, nabízí se kousavá a logická otázka.

Jak to bude s těmi, kteří jsou dnes na samotném vrcholu moci?

Bude se v rámci tohoto procesu vyrovnávání s minulostí jednou krátit důchod i panu prezidentovi a první dámě?

Oba mají předlistopadovou komunistickou minulost zapsanou v životopise celkem jasně. Jak je možné, že u tisícovek okresních funkcionářů nebo řadových policistů nám jejich někdejší legitimace vadí tak, že jim na stará kolena saháme na penze, zatímco u nejvýše postavených mužů a žen v státě jsme tu samou minulost v přímé volbě velkoryse odmávli jako „chybu mládí“ nebo „dávno odčiněných hříchů“?

Na jedné straně společnost tleská návrhům, které berou koruny starcům za jejich starou angažovanost v okresních strukturách, a na straně druhé si do čela státu zvolí představitele téhož režimu.

Ukazuje se, že komunismus nám vlastně vadí, jen když zrovna nemá vliv. Jakmile má správné vystupování a sedí na správném křesle, minulost mu velkoryse odpustíme. Tleskat dnes tomu, že sebereme pár stovek lidem nad hrobem, zatímco se klaníme představitelům téhož režimu na vrcholcích moci, není žádné hrdinství. Je to jen vrchol českého postkomunistického alibismu.

Zdroj:

https://ceskeduchody.cz/zpravy/druha-vlna-kraceni-duchodu-za-komunisticke-funkce-prichazi