Článek
V nedělní debatě České televize se do sebe ostře pustili ministryně financí Alena Schillerová a její předchůdce Zbyněk Stanjura. Místo věcné diskuse jsme však sledovali jen rétorické kličkování a urputnou snahu přehodit odpovědnost za nepopulární kroky na toho druhého.
Současná vláda jistě není žádný zázrak a rozhodně si nezaslouží slepou chválu. Alena Schillerová ukazuje klasický politický dvojí metr: zatímco v opozičních lavicích považovala Národní rozpočtovou radu za nedotknatelnou autoritu, jakmile tato nezávislá instituce upozornila na riziko brzkého naražení na dluhovou brzdu, stal se z uznávaných odborníků mávnutím proutku spolek politických aktivistů. Stejně tak sliby o nezvyšování daní berou za své pod tíhou reality dříve, než stačil oschnout inkoust na programovém prohlášení.
Jenže při veškeré kritice, kterou lze na adresu Schillerové mít, působí vystupování Zbyňka Stanjury jako z jiného světa. Sledovat jeho projev je pro diváka doslova děsivý zážitek. Exministr vystupuje s neuvěřitelnou sebejistotou a mentorujícím tónem někoho, kdo právě sestoupil z nebe rozpočtové dokonalosti. Mít tu drzost poučovat veřejnost a novou vládu o rozpočtové odpovědnosti po tom všem, co na ministerstvu financí zanechal.
Přehmaty a maléry, které po sobě zanechala Fialova vláda a konkrétně Stanjurovo hospodaření, se s dnešními tápáními či rétorickými kličkami Schillerové nedají ani zdaleka srovnávat. Stanjurova éra byla lemována kreativním účetnictvím, podstřelenými výdaji na základní kapitoly státu, podseknutými investicemi a spoléháním se na to, že rekordní inflace přihraje do státní kasy desítky miliard korun navíc na DPH. Když pak exministr v debatě operuje čísly a vyčítá své nástupkyni podvody či »filtry«, nezbývá než kroutit hlavou nad tím, jak rychle lze zapomenout na vlastní kostlivce v skříni.
Rozpočtová rada dnes sice varuje před posunem dluhového nárazu z roku 2037 na rok 2034, ale byl to právě Stanjura, kdo zanechal veřejné finance v hlubokém strukturálním rozvratu a bez jakékoliv reálné vize. Jeho pokusy stylizovat se do role zachránce státní kasy působí jako ze špatného filmu.
Zatímco Schillerová se zaplétá do vlastního měnění názorů na nezávislé instituce, Zbyněk Stanjura předvedl výkon, ze kterého mrazí. Pokud má bývalý ministr pocit, že lidé již zapomněli na katastrofální bilanci jeho rezortu, hluboce se plete. Než začne z televizní obrazovky rozdávat další lekce z ekonomické moudrosti, udělal by nejlépe, kdyby si na dlouhou dobu dopřál hluboké rozpočtové mlčení.
Anketa
Zdroj:
