Článek
Kauza Dozimetr nebyla pouhým selháním jednotlivce, který někde v kanceláři omylem podepsal nevýhodnou smlouvu. Byla to kalkulovaná, strukturovaná chobotnice prorostlá do nejvyšších pater pražské politiky a pražského dopravního podniku. Jména jako Michal Redl nebo Petr Hlubuček se stala definitivním synonymem pro systém, ve kterém se s veřejným majetkem a penězi daňových poplatníků nakládalo jako s privátní korporátní kasičkou. Byla to aféra, která v plné nahotě odhalila mrazivé propojení politických špiček s prostředím organizovaného zločinu.
A přesto? Výsledky komunálních a senátních voleb z 9. a 10. října vysílají naprosto mrazivý vzkaz. Vítězství hnutí STAN v Praze i jeho posilování v dalších regionech ukazuje, že voliči dali této straně znovu masivní důvěru, jako by se vůbec nic nestalo. Stačilo několik let krizového marketingu, pár vypočítaných gest o „novém začátku“ a agresivní PR kampaň na sociálních sítích, aby se nad obřím skandálem definitivně zavřela voda.
Návrat bez trestu: Dovoleno je už úplně všechno
Je pro mě nepochopitelné, že stačí pouhé čtyři roky k tomu, aby se zcela vyzmizíkovala paměť na šifrované telefony, tajné schůzky a vyvádění miliard z městských podniků. Stačí nablýskat kampaň, nasadit usměvavé tváře na billboardy a většina nad tím vším mávne rukou. Tento výsledek posouvá hranici politické drzosti na úplně novou úroveň a v mých očích definitivně ničí jakoukoliv naději na to, že v této zemi ještě existuje reálná vyvoditelnost politické odpovědnosti.
Tento volební výsledek je pro českou politickou kulturu absolutně devastující. Vzkazuje všem budoucím i současným politikům jedinou věc: na morálce, čestnosti a základní etice vůbec nezáleží. Ukazuje se, že i z takhle masivní korupční kauzy se dá bez jakékoliv reálné újmy vyklouznout, pokud máte po ruce dostatečně schopný PR aparát a dokážete veřejnosti namluvit, že ti druzí by byli ještě horší.
Když se člověk podívá na to, že stranu s tak mrazivým zatížením lidé u volebních uren opět vynesou na samotné výsluní a tváří se, že je vše v nejlepším pořádku, je mi z toho fakt nevolno. Ukazuje to totiž, že se z české politiky vytratily jakékoliv neprůchodné etické limity, ztratila se laťka odpovědnosti a zůstal jen čistý, chladný cynismus.
