Článek
O nezávislosti, svobodě a ceně za vlastní názor
Někdy si říkám, proč vlastně ještě píšu a zda má moje snažení v dnešní době vůbec smysl. Sedím nad prázdnou stránkou a přemýšlím, kam se poděla poctivá autorská svoboda. Být dnes úspěšným autorem totiž v mnoha ohledech nevyžaduje mít vlastní názor, hluboké vnímání reality ani odvahu pojmenovávat věci přímo a pravdivě. Vyžaduje to spíše schopnost správně tleskat těm správným lidem na správných místech a přizpůsobovat své myšlenky tomu, co je zrovna považováno za žádoucí.
Moje autorská cesta naráží na neviditelnou zeď z jednoho prostého důvodu: odmítám poklonkovat a podbízet se. Odmítám ohýbat hřbet jen proto, abych se zalíbila algoritmům, redakčním radám nebo určité skupině čtenářů.
Odmítám velebit pana prezidenta, protože mi lidsky nesedí a jeho kroky ve mně nevzbuzují důvěru. Odmítám stejně tak poklonkovat bývalé vládě, která podle mého vnímání nekladla zájmy českých občanů na první místo a nepředváděla zodpovědnou politiku. A stejně tak odmítám den co den pět ódy na Evropskou unii a její lídry, když v hloubi duši vidím, že mnohé evropské procesy jednoduše nefungují tak, jak je nám oficiálně předkládáno.
Když napíšu oprávněnou a věcnou kritiku, narážím na odtažitost, chlad a nezájem. Když odmítám podléhat neustálé mediální hysterií a posedlosti Babišem a zároveň odmítám nekriticky vzhlížet k těm, kteří se staví do role jediných nositelů pravdy, stávám se najednou nepohodlnou. V dnešní době jako by neexistoval prostor pro analytický, nezaujatý odstup.
Je pro mě lidsky i profesně neskutečně frustrující sledovat, jak se ve veřejném i mediálním prostoru mnohdy očekává jediná schválená rétorika. Jakmile jako autorka odmítnu tuto hru hrát a trvám na vlastní nezávislosti, mé texty narážejí na neviditelné bariéry. Běžný čtenář se k nim pak často ani nemá šanci dostat, protože nezapadají do předem připravených šablon a nepřinášejí ty „správné“ emoce.
Tato zpověď je vyjádřením mého hlubokého zklamání z toho, kam se veřejná debata za poslední léta posunula. Poctivé psaní by mělo být o odvaze dívat se pod prsty všem bez rozdílu ať už jde o jakoukoli politickou stranu, hlavy státu nebo mocné mezinárodní instituce.
Ale i přes veškerou frustraci a pocit marnosti vím jednu věc zcela jistě: nadbíhat komukoliv jen kvůli vyšší čtenosti, líbivým číslům nebo dočasné přízni rozhodně nikdy nebudu. Moje svědomí, autorská poctivost a vnitřní nezávislost mají pro mě nesrovnatelně vyšší hodnotu než jakýkoliv povrchní úspěch.
