Článek
Magdaleniny prádelny nebo také azylové domy pro padlé ženy byly ženské útulky zakládané nejčastěji v 19. století v Irsku. První útulky tohoto typu vznikaly ale už v polovine 18. století v Anglii, odkud se do Irska rychle rozšířily. Během necelých dvou století prošlo těmito zařízeními pravděpodobně 30 000 žen.
Část těchto zařízení původně spravovala protestantská církev. Později je ale provozovaly spíše římskokatolické kongregace, jako např. kongregace Sester Dobrého pastýře nebo Sester Panny Marie Milosrdné. Jméno tyto útulky dostaly po Marii Magdaleně, která se rozhodla opustit svůj život prostitutky a následovat Ježíše Krista. Měla tak být příkladem pro ženy, které v Magdaleniných prádelnách přebývaly.
Církev v té době zřizovala a provozovala mnoho prospěšných institucí, jako byly nemocnice, sirotčince nebo útulky pro staré či nemocné lidi. Původně s dobrým úmyslem byly zřízeny i magdaleniny prádelny, které měly sloužit jako útulky především pro prostitutky a svobodné matky. Tyto ženy byly společností zavrhovány, protože neplnily tehdejší požadavky pro mravný život, a útulky jim měly poskytnout pomoc v tíživé situaci. Takové ženy tedy zpočátku do útulků přicházely dobrovolně. Musely zde sice tvrdě pracovat a dodržovat přísný režim i požadavky řádů na pěstování duchovního života, ale i tak se jim zde žilo lépe než v běžném světě tehdejší doby.
Časem se ale dobrý úmysl magdaleniných prádelen proměnil a stalo se z nich v podstatě veřejné prospěšné ženské vězení. Do Magdaleniných prádelen se začaly dostávat i ženy a dívky zneužívané, nebo takové, které sem umístila vlastní rodina kvůli tomu, že byly např. moc vzdělané, chtěly se špatně provdat nebo jinak neposlouchaly rodiče, byly příliš chytré, krásné nebo postižené.
Schovanky Magdaleniných prádelen
Zacházení se schovankami Magdaleniných prádelen začalo překračovat hranice týrání. Po příchodu byly ženám a dívkám obvykle ostříhány vlasy, dostaly uniformu a často jim bylo i změněno jméno. Nesměly mluvit o své rodině ani o sobě, nesměly dokonce ani navazovat přátelství s ostatními ženami. Zato musely tvrdě pracovat. Od rána do večera praly, žehlily nebo balily prádlo či vykonávaly jiné manuální práce. Často jako trest nedostaly najíst nebo byly zavřeny na samotku či fyzicky týrány nebo dokonce znásilňovány. Přestože byly Magdaleniny prádelny velmi výnosným podnikem, ženy zde pracovaly zcela bez nároku na mzdu, pouze za ubytování v nehygienických podmínkách a nedostačující stravu. Takové zacházení nemělo v Evropě obdoby. V Magdaleniných prádelnách docházelo k častým zraněním a někdy i podezřelým úmrtím.
Služby prádelen byly díky svým bezkonkurenčně nízkým cenám tak oblíbené, že k některým dokonce přibyly i šicí dílny a navyšoval se počet lůžek pro pracující ženy. Největší prádelny v té době provozovaly jeptišky z Řádu Panny Marie Milosrdné a Kongregace dobrotivých sester v Dublinu.
Svět se o opravdové povaze Magdaleniných prádelen dozvěděl teprve v roce 1993. Sestry Panny Marie Milosrdné, které jednu z prádelen vedly, tehdy prodaly svůj klášterní pozemek v Dublinu. Na tomto pozemku byl ale objeven masový hrob obsahující 133 těl. O zajištění likvidace se tehdy dělily sestry a developer, nebylo tedy možné ji před veřejností utajit. Na pozemku bylo později nalezeno dalších 22 neevidovaných těl. Po medializování tohoto případu byl v roce 1996 uzavřen poslední Magdalenin útulek.
Zdroje:
https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/irske-magdaleniny-pradelny-padle-zeny-v-nich-drely-jako-otroci-misto-rehabilitace-je-cekal-tvrdy-zalar_394644.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Magdalensk%C3%A9_pr%C3%A1delny
https://www.idnes.cz/xman/styl/magdaleniny-pradelny-kaznice-katolicke-cirkve.A130218_192047_xman-styl_fro
https://www.dotyk.cz/magazin/magdaleniny-pradelny-30001127.html
https://medium.seznam.cz/clanek/kristina-kidogo-utulky-pro-zkazene-zeny-magdaleniny-pradelny-pohrbily-pribehy-zivoty-i-kosti-zen-a-deti-23298
