Adolf Hitler byl nominován na Nobelovu cenu za mír: Švédský poslanec málem přepsal dějiny

Když se řekne Nobelova cena míru, většina lidí si představí osobnosti usilující o diplomacii a ukončování konfliktů. O to větší překvapení vyvolává fakt, že v roce 1939 byl mezi nominovanými i Adolf Hitler. Za návrhem stál švédský poslanec Erik Gottfrid Christian Brandt, který chtěl upozornit na tehdejší politické poměry v Evropě.

Nutno říct, že nominace nebyla tehdy myšlena jako skutečná pocta. Šlo o ironickou reakci na jiný návrh, který měl ocenit britského premiéra Nevilla Chamberlaina za politiku usmiřování a ústupků. Brandt chtěl poukázat na absurditu situace a na to, jak nebezpečné může být přehlížení agresivní politiky nacistického Německa. Jakmile pochopil, že jeho krok může být špatně interpretován, nominaci rychle stáhl a Hitler žádnou cenu nikdy neobdržel.

Samotný fakt nominace neznamená, že kandidát Hitler měl reálnou šanci uspět. Pravidla Nobelovy ceny umožňují navrhnout široké spektrum osobností, pokud návrh podá oprávněná autorita, například politik nebo profesor. Každoročně tak vzniká dlouhý seznam jmen, z nichž mnohá jsou spíš odrazem dobové atmosféry než skutečných favoritů.

Historici ve svých knihách často připomínají, že nominace Adolfa Hitlera ukazuje, jak napjatá byla Evropa těsně před vypuknutím druhé světové války. Politici i veřejnost tehdy hledali způsoby, jak konflikt odvrátit, a některé kroky dnes působí až paradoxně.

V době nacistického Německa byl Hitler oslavován především vlastní propagandou. Režim vytvářel medaile, čestná občanství nebo tituly uvnitř Německa, aby posílil kult osobnosti. Nešlo však o mezinárodní uznání, ale o nástroj manipulace veřejnosti.

Například některá německá města mu udělila čestné občanství. Po válce byla tato ocenění většinou zpětně odebrána nebo symbolicky zrušena.

Často se zmiňuje, že Hitler byl v roce 1938 vybrán americkým magazínem Time jako „Man of the Year“. To ale nebyla cena za zásluhy ani pochvala. Redakce vybírá osobnost, která nejvíce ovlivnila světové dění, ať už pozitivně nebo negativně. V jeho případě šlo o upozornění na dramatický vliv nacistické politiky na Evropu. Další rok byl vybrán Josif V. Stalin za uzavření paktu Molotov-Ribbentrop, v roce 1940 pak Winston Churchill. Rok 1941 pak patřil Franklinu Delano Rooseveltovi za vstupo USA do války. V roce 1945 to byl zase Harry Truman, když jako prezident USA schválil první válečné použití atomové bomby.

Druhá světová válka, která začala v září 1939 napadením Polska, změnila mapu světa i životy milionů lidí. Přesto existuje řada méně známých zajímavostí, které pomáhají pochopit její složitost.

Například v samotném začátku konfliktu panovala v Evropě zvláštní atmosféra takzvané podivné války. Francie a Velká Británie sice vyhlásily Německu válku, ale několik měsíců se na západní frontě prakticky nebojovalo. Mnozí tehdy ještě věřili, že se podaří dosáhnout diplomatického řešení.

Dalším paradoxem bylo využívání moderních technologií. Radar, šifrovací stroje nebo první pokusy o raketové zbraně ukázaly, že válka už není jen o armádách na frontě, ale i o vědě a průmyslu. Rozluštění německého kódu Enigma například výrazně zkrátilo délku konfliktu a zachránilo nespočet životů.

Nacistické Německo věnovalo obrovskou pozornost propagandě. Média měla vytvářet obraz síly a neporazitelnosti, což ovlivňovalo nejen německou veřejnost, ale i zahraniční politiky. Někteří historici se domnívají, že právě schopnost manipulovat veřejným míněním vedla k tomu, že část světa zpočátku podceňovala skutečné nebezpečí, které dnes vidíme jako zřejmé dlouho před začátkem války.

Nominace na Nobelovu cenu míru pro Hitlera tak působí jako symbol doby, kdy byla hranice mezi politickým gestem a realitou často nejasná. Ukazuje také, jak rychle se může veřejná debata změnit, když se historické události začnou vyvíjet dramatickým směrem.

Dnes je jasné, že šlo o ironii a varování před politickou naivitou. Přesto zůstává nominace Adolfa Hitlera jedním z nejpodivnějších momentů v historii Nobelovy ceny. Připomíná, že i zdánlivě nepochopitelné události mohou mít své vysvětlení až v kontextu doby.

Druhá světová válka dodnes fascinuje historiky i čtenáře právě proto, že je plná paradoxů. Od nečekaných diplomatických kroků přes technologické inovace až po příběhy jednotlivců, kteří se snažili změnit běh dějin.

Zdroj: nobelpeacecenter.org, piggsboson, QUARTZ