Článek
Někdy si ostatní mohou naše ticho vysvětlit jinak než to vlastně je.Někdy jako nezájem,aroganci a nebo třeba uražení.To se kdysi stalo mě.Šla jsem se nadýchat čerstvého vzduchu a po letech sem se od kolegyně dozvěděla že si to vysvětlila" po svém", a tudíž jsem se podle ní urazila.Já si přitom jen šla" dobít baterky" na vzduch.
Proč vznikají domněnky: Mozek nemá rád nejistotu.Když kolega nebo partner mlčí tak si může vytvářet ty nejhorší scénáře.(Zlobí se na mě).
Strach z ticha:Slova jako obranný štít.Někdy mají lidi potřebu neustále mluvit ale vlastně nic neřeknou.Nemusí to vždy být projev výřečnosti, ale vlastního strachu.Každý z nás má totiž nějaké své kostlivce ve skříni -potlačené emoce, staré křivdy,strach z budoucnosti,nebo výčitky svědomí.Neustálý proud slov se tyto kostlivce snaží zahnat.Když hluk utichne,kostlivci můžou znovu začít chrastit.
Biologický motor:Ženy mají (většinou) kratší hlasivky,ty kmitají rychleji.Já mám altový hlas, tudíž hlubší, delší a masivnější hlasivky.Potvrdila mi to kdysi i učitelka na zpěv ke které jsem chodila.Muži mívají delší hlasivky, tudíž biologicky potřebují větší oporu vzduchu a dechu.Je to tedy fyzicky namáhavější..
Osvobození od tlaku: Když hloubka naráží na povrch..Z této biologické disproporce může snadno promluvit pocit méněcennosti.Sama jsem jeden čas měla pocit, že musím mluvit hlasitěji a rychleji, aby mě ostatní vnímali . Jenže pravda je taková, že ten kdo mluví jen proto aby přehlušil ticho,je obsah toho co říkáte stejně jedno.Nevnímají hloubku vaší myšlenky, protože cílem není vytvořit dialog ale přehlušit ticho…
Tip na závěr:Až si třeba příště někdo mylně vyloží vaše ticho,tak si z toho nic nedělejte.Třeba jsou jen Vaše altové hlasivky unavené z těch všech "rychlých"sopránových hlasů kolem dokola..
