Článek
Ráno bývá nejzajímavější. Jakmile přijde tzv. vzplanutí (období, kdy se nemoc intenzivně hlásí o slovo), moje ranní vstávání připomíná scénu z dokumentu o želvách. Pomalejší pohyby si neumíte představit. Je potřeba důkladné protažení, jinak vypadám jako breakdancer v režimu slow-motion.
Poté přichází na řadu ranní hygiena. Představte si, že si čistíte zuby cizí rukou - ano, vypadá to zhruba stejně blbě. Při mytí vlasů mi padají na zem různé předměty, další do umyvadla, jiné na nohu. Fén bolí nejvíc. Opět přichází cizí ruka a snaží se mi namalovat řasy. Výsledek si umíte představit.
Vzdávám to a jdu si připravit svůj tajný recept na rozehřívání svalů. Kávu! Díky bohu za automatické kávovary. Neumím si představit, že bych vzala do ruky mlýnek a začala v něm drtit kávová zrna. I kdyby byla z lahodné guatemalské kávy s vyváženým chuťový profilem. Já chci zmáčknout tlačítko a chvilku to rozdýchat. Šetřím si sílu na vytažení mléka z lednice a následné posilování, tedy zvedání hrnečku k ústům. Protože po kávě je život lepší. Alespoň pro mou maličkost.
káva
Pokud už máte doma tetu z Moravy, je potřeba se obklopit drobnostmi, které vám zpříjemní život. V té chvíli si uvědomíte, že věta „Je třeba se těšit z maličkostí“ není jen líbivý slogan na Instagram, ale nutnost pro přežití.
