Článek
Na českém internetu lze najít mnoho zpravodajských webů. Stačí otevřít libovolný prohlížeč a během několika vteřin jsme zaplaveni obrovským množstvím informací. Jak ale rozlišit pravdivé zprávy od manipulace? Jaký je rozdíl mezi názorem a propagandou? A existuje ještě svoboda projevu na internetu, když některé názory mizí z digitálního prostoru?
Stovky médii na výběr
Informace z tradičních médií, jako jsou iDNES.cz, Novinky.cz, Aktuálně.cz nebo veřejnoprávní ČT24 a iRozhlas, hrají stále zásadní roli. Disponují redakcemi, ověřenými zdroji a snaží se držet profesních standardů. Čelí však kritice veřejnosti, že jsou ovlivněna velkými ekonomickými skupinami či politickými zájmy. Například mediální společnost Mafra, která dříve patřila holdingu Agrofert ((vlastněnému bývalým premiérem Andrejem Babišem), koupila v roce 2023 investiční skupina Kaprain podnikatele a lobbisty Karla Pražáka. Toto spojení vyvolává otázky ohledně nezávislosti jejich zpravodajství.
Na opačném konci mediálního spektra se vytvořila síť tzv. alternativních webů – například AC24.cz, Protiproud.cz, Aeronet, Zvědavec, Arfa.cz a další. Tyto stránky přinášejí „jiný pohled“, často ostře kritizují Západ, NATO či Evropskou unii a často pracují s neověřenými nebo přímo zavádějícími informacemi. Pro některé skupiny lidí nebo politické aktivisty představují tyto weby symbol svobody projevu, protože podle jejich názoru zveřejňují „skrytou pravdu“. Jiní v nich však vidí nástroje propagandy. Mnoho z těchto webů funguje bez uvedení redakce, bez kontaktu a často anonymně. To sice umožňuje naprostou svobodu projevu, ale zároveň zbavuje autory jakékoli odpovědnosti za šířený obsah. Zarážející se i to, že příznivci těchto anonymních redaktorů, vyžadují transparentnost politiků.
Právě v tomto informačním chaosu se odehrává moderní válka. Neprobíhá na bojištích, ale v hlavách lidí. Zasahuje především ty, kteří se cítí vyloučení, nedůvěřují státu ani médiím a hledají jednoduché odpovědi na složité otázky.
Nebojujeme jen s Ruskou federací, která nás informačně zahlcuje. Bojujeme i s prostředím algoritmů sociálních sítí, které nejsou naším spojencem, ale často spíše nepřítelem. A to je velmi obtížné. Deepfake videa a další nástroje představují obrovské riziko. Bojiště se mění – a my se musíme měnit s ním
Důležitost kritického myšlení
Informační válka dnes využívá sílu algoritmů, emocí a virálního obsahu. Každý uživatel je vystaven jinému výběru zpráv a musí se sám rozhodnout, jak je zpracuje. Měl by si informace ověřovat – rozlišovat mezi ověřeným faktem a manipulací. Manipulace se často šíří jako memy, upravená videa nebo anonymní citace „expertů“ bez jména.
V této situaci vyvstává otázka: je vhodné omezovat přístup k některým webům, pokud jejich obsah představuje bezpečnostní riziko pro stát? V roce 2022 došlo k zablokování několika stránek, například Protiproudu nebo Aeronetu. Část veřejnosti to vnímala jako nutnou obranu před ruskou propagandou. Jiní to považovali za nebezpečný zásah do svobody projevu. Česká ústava přitom cenzuru výslovně zakazuje. V Ústavě je ale také uveden zákon o bezpečnosti České republiky. Tento ústavní zákon s č. 110/1998 S je ústavní zákon, který upravuje zajištění bezpečnosti České republiky prostřednictvím regulace krizových stavů – nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu. Kdo ale má rozhodovat o tom, co je dezinformace a co pouze jiný názor? A kde je hranice mezi obranou společnosti a potlačováním nepohodlných hlasů?
Pražský městský soud v roce 2024 rozhodl, že blokace těchto webů byla nezákonná. Podle soudu došlo k porušení principu síťové neutrality i svobody projevu. Tato kauza ukázala, jak tenká může být hranice mezi ochranou společnosti a umlčováním názorů, byť i škodlivých.
Zásadní problém ale neleží jen u státních zásahů nebo mediálních struktur. Hlavní roli hrají sami uživatelé internetu – lidé, kteří na sociálních sítích sdílejí informace bez ověření, jen proto, že zapadají do jejich názorového rámce. Algoritmy jim nabízejí obsah, který potvrzuje jejich postoje, čímž se utvrzují ve svých přesvědčeních a ztrácejí potřebu informace ověřovat. Názory se pak stávají „fakty“ – i když jimi ve skutečnosti nejsou.
Máte právo na svůj názor, ale nemáte právo na svá fakta
Vládní koordinátor komunikace Otakar Foltýn se stal terčem nenávisti svých kritiků, mimo jiné vyzval své kritiky, aby předložili důkazy, že cenzuruje jejich příspěvky na sociálních sítích. Uvedl, že pokud by takový důkaz existoval, je připraven odstoupit.
Podle studie zveřejněné ve vědeckém časopisu PNAS funguje šíření nepravd na sociálních sítích v mozku podobně jako závislost na drogách. Sdílení lživých zpráv aktivuje centra odměny a přináší pocit uspokojení. Pokud navíc informace vyvolává silné emoce nebo potvrzuje uživatelovy názory, je tento pocit ještě silnější. Dezinformace nejsou tedy jen problémem vnější manipulace, ale i vnitřní potřeby být součástí nějakého „odhalení“ či „pravdy“, která ostatním uniká. Proto se často setkáváme s tvrzením „Kdo ví, ten ví“ nebo „Nejsme ovce, jsme probuzení“
Závěrem
Jaký je výsledek? Společnost je rozdělená, fakta se spojují s názory, emoce přebíjejí logiku. Algoritmy udržují uživatele v názorových bublinách a z internetu se stává bitevní pole, kde bojují fakta, fikce a různé pojetí svobody projevu.
Ať už čteme titulky na Seznamu, nebo blogy na Protiproudu, nezapomínejme na kritické myšlení. Ověřujme si informace. Učme se rozlišovat mezi názorem a manipulací. Jen tak se nestaneme obětí informační války.
Zdroje
