Článek
Stavební povolení, odvolání. Nové rozhodnutí, žaloba. Rozklad, další odklad. Tento kolotoč se v okolí Fryštáku netočí roky, ale celá desetiletí. Zatímco zbytek Evropy buduje moderní infrastrukturu, která odvádí tranzitní dopravu z center měst a obcí, u nás zůstává klíčový úsek dálnice D49 rukojmím jedné organizace a jejího nekonečného procesního kličkování. Řeč je o sdružení Děti Země pod vedením Miroslava Patrika.
Komentovat situaci kolem dálnice D49 v úseku Hulín – Fryšták vyžaduje silný žaludek. Je to totiž učebnicový příklad toho, jak lze zneužít demokratické mechanismy k absolutní paralýze státu a k ignorování zájmů statisíců obyvatel Zlínského kraje.
Ekologie, nebo procesní šikana?
Původní záměr sdružení Děti Země byl možná ušlechtilý – ochrana přírody a vzácných druhů křečka polního či čolka. Dnes je však jasné, že se diskuze dávno nevede o ochraně fauny. Jde o čirý procesní terorismus. Argumenty aktivistů se neustále točí v kruhu: když neuspějí s ochranou křečka, vytáhnou procesní chybu v úředním razítku. Když se napraví razítko, napadnou hlukové studie.
Kritika sdružení Děti Země je na místě z několika důvodů:
- Lhostejnost k lidským životům: Každý rok, o který se odloží zprovoznění dálnice, znamená další tisíce kamionů projíždějících přímo pod okny lidí ve Fryštáku, Holešově a dalších obcích. Znečištění ovzduší, hluk a hlavně nehodovost na nevyhovujících silnicích II. a III. třídy jsou přímým důsledkem těchto blokací. Je paradoxní, že "ochránci Země" fakticky nutí řidiče pálit palivo v kolonách v zastavěných oblastech místo plynulé jízdy po dálnici.
- Ekonomické škody: Odklady staveb stojí daňové poplatníky miliardy korun. Ceny stavebních materiálů a prací rostou, nemluvě o ušlých příležitostech pro region, který je bez napojení na dálniční síť neatraktivní pro investory.
- Zneužívání systému: Děti Země využívají každou skulinu v legislativě. Jejich cílem není najít kompromis (např. lepší protihlukové stěny nebo ekodukty), ale stavbu zcela zastavit nebo ji zdržovat do nekonečna.
Absurdita u Fryštáku: Křeček důležitější než člověk?
Pohled na staveniště u Fryštáku je tristní. Na jedné straně stojí technika připravená k práci, na druhé straně leží stohy papírů a soudních rozhodnutí. Je až fascinující, s jakou arogancí dokáže úzká skupina lidí blokovat strategickou stavbu celostátního významu. Miroslav Patrik a jeho sdružení se pasovali do role nejvyšších arbitrů, kteří vědí lépe než odborníci na dopravu, co region potřebuje.
Aktivisté často argumentují tím, že pouze dohlížejí na dodržování zákonů. Pokud se však zákon stává nástrojem k šikaně a zamezení rozvoje, je něco špatně. Stát se v tomto případě ukázal jako neuvěřitelně slabý partner, který se nechal vmanévrovat do defenzivy.
„Blokování D49 není ochranou přírody, je to fetišizace procesních postupů na úkor veřejného zájmu.“
Dopady na region: Zlínsko jako skanzen dopravy
Zlínský kraj trpí absencí dálničního napojení dlouhodobě. Zatímco okolní regiony vzkvétají díky propojení s Evropou, Zlínsko zůstává odříznuté. Dálnice D49 má být klíčovou spojnicí směrem na Slovensko. Místo toho máme nekonečné kolony a rozbité cesty.
Kritika směřuje i k tomu, že aktivisté nenesou za svá rozhodnutí žádnou odpovědnost. Pokud jejich blokace způsobí nárůst emisí v obcích nebo tragickou dopravní nehodu na objízdné trase, nikdo z Dětí Země za to nebude volán k zodpovědnosti. Oni mají své „procesní vítězství“.
Čas na změnu pravidel
Případ Fryšták je mementem. Ukazuje, že naše legislativa je nastavena tak, že dává až příliš velkou moc do rukou těm, kteří nechtějí tvořit, ale pouze bořit. Je nezbytné, aby se procesy povolování staveb zrychlily a aby se zamezilo opakovanému napadání již jednou rozhodnutých věcí.
Děti Země si svým přístupem k D49 vysloužily pověst organizace, které nejde o přírodu, ale o moc nad úředním procesem. Je načase přestat brát jejich připomínky jako upřímnou snahu o ekologii a začít je vnímat jako to, čím skutečně jsou: bariéru rozvoje a bezpečnosti.
