Článek
Je mi pětačtyřicet let. Přes den nosím perfektně střižené kostýmky, z pozice manažerky vedu rozsáhlý tým lidí, rozhoduji o milionových rozpočtech a můj kalendář je rozplánovaný na minuty přesně. Práce v korporátním prostředí je neúprosná. Vyžaduje neustálou kontrolu, chladnou hlavu, absolutní nasazení a schopnost nenechat se rozhodit stresem. A když večer odemknu dveře svého prostorného bytu, přivítá mě jen absolutní ticho. Žiji sama. Vyhovuje mi to, neměnila bych. Jenže i ten nejlépe promazaný stroj potřebuje občas upustit páru a někde načerpat tu živočišnou energii, kterou sterilní zasedačky spolehlivě vysávají.
Moje metoda odreagování od enormní pracovní zátěže by v mnoha lidech vyvolala pohoršení, ale já s ní nemám nejmenší morální problém. Mým únikem z reality je to, čemu se odborně říká ženský sex turismus, nebo eufemisticky romance turismus.
Pravidla hry: Lásku nehledám, iluzi si užívám
Aby bylo jasno hned na začátku, já lásku nehledám. Nechci závazky, nechci řešit, kdo vynese koš, ani poslouchat něčí problémy po náročném dni v práci. Hledám čistý únik od závazků. Místní mladíci v turistických destinacích mě sami vyhledávají. Jakmile si lehnu na pláž nebo si sednu na bar, mám na výběr, koho si k sobě pustím. Jsou pozorní, milí, zahrnují mě komplimenty, o kterých by se mi v Evropě ani nesnilo. Slibují mi modré z nebe, šeptají mi o osudové lásce a v očích mají jasnou vidinu trvalého vztahu, a ruku na srdce, často i vidinu lepšího života v Evropě.
Já ale znám pravidla této hry. Nechávám je, ať se snaží, ať mi hrají tu sladkou pohádku o lásce na první pohled. Zvedá mi to sebevědomí a lichotí mi to, ale uvnitř zůstávám naprosto racionální a chladná. Hledám jen momentální povyražení, chvíli, kdy mohu vypnout analytický mozek a jen si užívat fyzické přítomnosti, pozornosti a vášně.
Egypt: Králové sladkých lží a horkých nocí
Moje první zkušenost tohoto druhu proběhla v Egyptě, který je pro tento fenomén naprostou klasikou. Resorty v Hurghadě i Sharm el-Sheikhu jsou plné takzvaných „habibis“. Jsou to mladí muži s uhrančivýma tmavýma očima, kteří pracují jako animátoři, barmani, instruktoři potápění nebo prodejci na pláži. V Egyptě je lov na evropské turistky téměř národním sportem a propracovaným byznysem.
Bylo fascinující sledovat jejich vytrvalost a tah na branku. Byli schopni mi hodiny recitovat básně v lámané angličtině, slibovat, že mě představí své matce, a u pyramid přísahat, že jsem ta jediná žena jejich života. Fyzicky to bylo opojné. Nechala jsem se unášet jejich touhou zavděčit se. Byli velmi pozorní a neúnavní milenci, jejichž hlavním cílem bylo přesvědčit mě, abych jim plně propadla a ideálně se brzy vrátila. Já si to užívala, nechala se obletovat jako královna, i když jsem moc dobře věděla, že úplně stejný scénář sjedou za týden s dalším turnusem.
Zanzibar: Exotika v rytmu Hakuna Matata
Další destinací, kterou jsem vyzkoušela, byl Zanzibar v Tanzanii. Tady to mělo úplně jinou, divočejší a zemitější atmosféru. Nekonečné bílé pláže křižují takzvaní „Masajové“, muži s atletickými, dokonale vyrýsovanými těly, zahalení do tradičních červených látek. Často to sice ani skuteční Masajové nejsou, ale tu iluzi prodávají dokonale.
Byli méně teatrální a vtíraví než Egypťané, ale o to více animální. Na Zanzibaru je všechno uvolněnější, vládne tu všudypřítomné „Hakuna Matata“ (žádný problém). Mladíci tady nabízeli nejen své tělo, ale i pocit absolutní svobody. Procházky pod noční oblohou plnou hvězd, noční koupání v teplém Indickém oceánu a intimita, která byla živelná, instinktivní a syrová. Slibovali mi život v naprostém souladu s přírodou, malou chýši na pláži a věčné štěstí bez stresu. Byla to krásná, exotická iluze, ze které jsem se po čtrnácti dnech s lehkým srdcem ráda probudila zpět do svého světa excelových tabulek.
Turecko: Orientální luxus a sofistikované svádění
Turecká riviéra mi nabídla zase trochu jiný zážitek. Místní muži na pobřeží, ať už v Antalyi nebo Bodrumu, jsou mnohem více zvyklí na evropský standard a jejich přístup je kultivovanější. Zdejší „lovci“ jsou sofistikovaní, nosí značkové oblečení (byť občas z místního bazaru), voní drahým parfémem a umí se velmi obratně pohybovat ve vybrané společnosti luxusních hotelů.
Zde to bylo více o romantických večeřích při svíčkách, drženích se za ruce na dlouhé promenádě a plynulých, nenucených přechodech z luxusního plážového baru rovnou do hotelového pokoje. Turečtí mladíci se projevili jako skuteční mistři v umění svádění. Věděli přesně, jak ženu potěšit, jak ji hýčkat a jejich sliby zněly ze všech destinací asi nejrealističtěji. Bylo nebezpečně snadné jim na chvíli uvěřit, že by to mohlo fungovat i v reálném světě. Ale na konci dovolené jsem stejně raději sbalila kufr, zaplatila účet na baru a s milým úsměvem odmítla vyměnit svá osobní čísla.
Kde jsem si užila nejvíc? Triumf Dominikánské republiky
Pokud se ale ptáte, v jaké zemi jsem si užila ze všech nejvíc a kam se budu vracet pro tu nejčistší radost a nejlepší reset hlavy, je to bezpochyby Dominikánská republika. Právě v Karibiku jsem zažila to, co bych nazvala naprostým vrcholem svého uvolnění.
Místním plážovým svůdníkům, kterým se na ostrově říká „sanky pankys“, koluje v žilách horký rytmus. Hudba je tam naprosto všudypřítomná. Karibští muži mají k ženskému tělu neuvěřitelně přirozený, obdivný a oslavný vztah. Nehrají tolik na city přes srdceryvné příběhy a falešné slzy jako muži v severní Africe, spíše sázejí na čistou živočišnost, úsměv a nespoutanou vášeň.
Jeden konkrétní večer v Punta Caně si pamatuji naprosto živě. Bylo mi čtyřicet, ale díky mladému tanečníkovi, který mě vyzval na pláži k tanci pod hvězdami, jsem se cítila na dvacet. Nešlo jen o ten sex, který byl mimochodem neuvěřitelně vášnivý, hravý, vytrvalý a plný naprostého odevzdání a potěšení. Šlo o ten absolutní pocit, že jsem v tu danou chvíli pro něj byla jedinou bohyní na světě. Slibovali mi lásku pod palmami, zvali mě do svých velkých rodin, mluvili o tom, jak by náš společný život byl plný hudby a smíchu.
Z jejich strany to byla profesionální show, z mé strany to byl, ať už přímo, nebo nepřímo přes drinky, dárky a večeře, zaplacený zážitek. Ale ta živelná energie Dominikánců, jejich nekonečná radost ze života a schopnost naprosto uvolnit a zbourat moji sešněrovanou, stresem staženou evropskou mysl, z toho udělaly destinaci číslo jedna. Nikde jinde jsem se necítila tak nezatížená, tak svobodná a tak fyzicky uspokojená.
Návraty do reality
Když pak sedím v letadle na cestě zpět do Evropy, nemačkám v ruce kapesník a nepláču pro ztracenou lásku. Necítím prázdnotu ani výčitky svědomí, že jsem někomu zlomila srdce, oni to hrají na mě, já to hraji na ně. Cítím se zrelaxovaná, dobitá a plná energie, naprosto připravená čelit dalším uzávěrkám, naštvaným klientům a stresu, který moje manažerská pozice zkrátka přináší.
Společnost má tendenci ženy, které si takto užívají a platí si za pozornost, soudit mnohem přísněji a s větším despektem než muže. Ale mně je pokrytectví okolí naprosto lhostejné. Mám své vydělané peníze, svůj život a své tělo. A jakmile budu mít pocit, že mi z reportů a porad začíná znovu hrabat, vím naprosto přesně, kde si koupím další letenku. Letenku za dokonalou iluzí, stoprocentní vášní a tím nejlepším myslitelným restartem.
