Kůže plná tetování, život plný dramat

Když se podíváme zpět na seznam svých bývalých vztahů, často před sebou máme rozprostřenou pomyslnou galerii vlastních chyb. U někoho v ní visí portréty plné dramat, u jiných sbírka nedokončených příběhů. Pokud ale v téhle galerii začne převládat jeden specifický vizuální prvek, hustá kresba inkoustem, rukávy poseté motivy a potetovaná kůže, stojí za to se zastavit a položit si upřímnou otázku. Co to o nás vlastně vypovídá, když si partnery vybíráme podle toho, jak moc potištěné je jejich tělo?

Všechno to obvykle začíná u magnetické přitažlivosti. Vizuální výraznost tetování v nás podvědomě probouzí pocit, že stojíme před něčím nevšedním. Kůže pokrytá kérkami vysílá do okolí jasný signál: já nejsem nudný průměr, já mám svůj příběh, jsem rebel, vybočuji z řady. A my, unavení šedivou realitou všedních dnů, do této galerie rádi vstupujeme. Hledáme v ní jiskru, dobrodružství a příslib toho, že s takovým člověkem bude život konečně barevný.

Jenže tady někde začíná nenápadný, ale o to nebezpečnější sebezáchovný omyl.

Pleteme si totiž vnější estetiku s vnitřní kompatibilitou. Pohled na potetované tělo v nás vzbuzuje falešný dojem hloubky. Automaticky předpokládáme, že člověk, který podstoupil hodiny bolestivého tetování, bude mít stejně tak hlubokou, nespoutanou a zajímavou povahu i v mezilidských vztazích. Skutečnost ale bývá mnohem prozaičtější. Inkoust na kůži je sice permanentní, ale emocionální zralost, schopnost komunikovat v krizi nebo ochota nést zodpovědnost za druhého s ním nejdou ruku v ruce.

Hlubší sebereflexe často bolí v momentě, kdy si přiznáme pravou motivaci našeho výběru. Hledáme skutečně partnera pro život, nebo si jen nevědomky kupujeme lístek do dalšího vztahového dramatu? Lidé, kteří jsou zvyklí na určitou míru vnitřního neklidu, se v klidném, stabilním a „čistém“ vztahu podvědomě nudí. Harmonická láska bez neustálých otřesů, žárlivých scén a velkých rozchodů a návratů nám připadá podezřelá, prázdná a sterilní. A tak si podvědomě vybíráme partnery, jejichž divoká image je zárukou, že o vzrušení nouze nebude.

Vizuální přitažlivost potetovaného těla nám v tu chvíli dokonale zatemní úsudek. Ignorujeme varovné signály, přehlížíme fakt, že dotyčný neumí řešit konflikty, a omlouváme jeho egoistické chování slovy, že je to přece svobodomyslný umělec. Přejeme si vidět rebela s dobrým srdcem, ale po opadnutí prvotního okouzlení zbývá jen člověk, který před problémy utíká úplně stejně jako kdokoli jiný, jen u toho lépe vypadá na Instagramu.

Galerie našich vztahových chyb se rozrůstá o další exponát a my zjišťujeme krutou pravdu. Dokud budeme partnery vybírat očima podle toho, jak zajímavě vypadá jejich obal, budeme stále dokola řešit stejné konce. Skutečná láska a stabilita totiž nepotřebují křičet z potištěné kůže. Jsou tiché, nenápadné a vyžadují dospělost, kterou žádný inkoust na světě nenadiktuje.