Článek
Když se řekne „moje poprvé“, většina lidí si představí romantický okamžik z filmu, trapnou středoškolskou příhodu nebo jednoduše milník, na který se po letech vzpomíná s lehkým úsměvem. V mém případě ale rané erotické zážitky nesly mnohem těžší břemeno. Nebyly jen o mě a o partnerovi, v místnosti s námi neviditelně seděly také předsudky, kulturní očekávání a hluboce zakořeněné stereotypy, které ovlivňovaly každý můj pohyb, myšlenku i pocit.
Vyrůstat jako dívka s vietnamskými kořeny v českém prostředí znamená neustále balancovat na hraně dvou světů. Na jedné straně stojíte před vlastní rodinou, pro kterou je jakýkoliv náznak intimity před svatbou absolutním tabu. Na straně druhé se pohybujete ve společnosti, která vás často vnímá skrze optiku exotiky. Od raného mládí jsem tak byla konfrontována s dvojí vizí toho, jaká bych měla být: doma cudná, tichá a nezkušená dívka, venku naopak pasivní, poddajná a exotická představa z popkultury.
Když přišly první polibky, doteky a nakonec i samotný první sex, nebylo to o tom, co chci ja. Místo abych se soustředila na vlastní pocity, tělo a prožitek, v hlavě mi běžel neustálý monolog plný strachu: „Dělám to správně? Vypadám tak, jak očekává? Nejsem moc divoká, nebo naopak moc chladná?“
Když se z identity stane fetíš
Jeden z nejhorších dopadů na mé rané erotické zážitky měl fenomén fetišizace. Když jsem začala rande a objevování intimity na střední a vysoké škole, velmi rychle jsem narazila na to, že pro řadu kluků a mužů jsem nebyla „prostě holka“, která se jim líbí. Byla jsem pro ně „Asiatka“.
Tento předsudek přicházel v mnoha podobách. Někdy jako zdánlivě nevinné komplimenty na účet mého vzhledu, jindy jako přímé poznámky o tom, že Asiatky jsou v posteli tvárnější, submisivnější a přizpůsobivější. Byla jsem konfrontována s představou, že má úloha v intimitě spočívá v naplňování partnerových představ, nikoliv v tom, abych měla vlastní.
Výsledek byl bohužel předvídatelný. Místo abych uplatňovala vlastní hranice, učila se říkat „ne“ nebo navrhovala, co by se líbilo mně, sklouzla jsem do role, kterou mi okolí přisoudilo. Hrála jsem roli tiché, vděčné a přizpůsobivé dívky, protože jsem měla pocit, že přesně to se ode mě čeká. Moje první intimitní zážitky tak byly do značné míry odpojené od mého skutečného já. Byla jsem přítomná fyzicky, ale emočně a pocitově jsem stála někde stranou.
Ticho, které bolelo více než neobratnost
Dalším rozměrem mého „poprvé“ byl pocit absolutní osamělosti. Většina mých českých kamarádek probírala své první zkušenosti, strach z těhotenství nebo antikoncepci s rodiči či staršími sestrami. Já jsem tuto možnost neměla. Jakýkoliv rozhovor na toto téma doma nepřicházel v úvahu. Znamenalo by to přiznat, že jsem překročila hranici, která byla striktně daná.
Veškeré nejistoty jsem tak nosila v sobě. Když první sex nebyl hezký, ale spíše nepříjemný a bolestivý, myslela jsem si, že chyba je ve mně. Nevěděla jsem, že bez dostatečné předehry, uvolnění a komunikace je to zcela běžná věc. Myslela jsem si, že problém je mé tělo, má nezkušenost nebo to, že nejsem „dost dobrá“. Chyběl mi někdo, kdo by mi řekl, že sex nemá být obětí ani povinností, ale vzájemnou hrou, kde mají oba stejná práva na potěšení.
Trvalo mi roky, než jsem si uvědomila, jak moc mě tyto rané zkušenosti poznamenaly. Vytvořila jsem si návyk potlačovat své potřeby a upřednostňovat spokojenost druhých. Trvalo dlouho, než jsem pochopila, že má hodnota v posteli i ve vztahu neodvisí od toho, jak moc se přizpůsobím cizím očekáváním.
Dopis mému osmnáctiletému já
Dnes je mi 24 let. Mám za sebou cestu plnou postupného odkrývání vlastní sebedůvěry, nastavování hranic a odbourávání studu. Kdybych se mohla vrátit v čase a sednout si s tou devatenáctiletou nebo osmnáctiletou dívkou, která klepající se seděla v pokoji a bála se, co přinese dnešní noc, vzkázala bych jí toto:
- Nespěchej a nemusíš nikomu nic dokazovat: Nemáš povinnost plnit přání někoho jiného jen proto, aby tě měl rád. Tvoje „poprvé“ patří v první řadě tobě. Pokud se necítíš bezpečně, uvolněně a opravdu natěšená, máš plné právo říct stop.
- Nijak do stereotypu nezapadáš a ani nemusíš: Tvoje etnicita, barva pleti nebo kultura nejsou rekvizitou pro ničí fantazie. Jsi unikátní lidská bytost se svými vlastními touhami, hněvem a hranicemi. Odmítni být pro kohokoliv exotickou nálepkou.
- Moje „ne“ je stejně důležité jako moje „ano“: Nemusíš být poddajná ani milá, pokud se cítíš nepříjemně. Říct „ne“ nebo „tohle se mi nelíbí“ není tvé selhání, ale projev úcty k vlastnímu tělu.
- Potěšení je oboustranné: Sex není služba, kterou poskytuješ muži. Je to společný prostor.
Nový začátek na vlastní kůži
Přepsat vlastní historii a vzorce, které si neseme z dospívání, není snadné. Dnes už ale vím, že mé „poprvé“ mě nedefinuje. Zkušenosti, které byly poznamenané předsudky a studem, se staly palivem pro to, abych se dnes dokázala postavit sama za sebe.





