Hlavní obsah

Můj speciální trik, jak sbalit hotelovou barmanku: Od zhasnutého baru až na hotelový pokoj

Foto: MaTane / Gemini

Všichni zkouší trapné hlášky a okázalé spropitné, ale já mám jiný trik.

Článek

Většina chlapů u hotelového baru vypadá jako parodie na svůdníka. Sází na přehnané spropitné, tváří se jako velcí pánové světa a sypou ze sebe unavené klišé o tom, jak musí být po celé směně zničená. Sleduju to s tichým pobavením. Všichni se snaží koupit si pozornost nebo ji uhranout trapnou vtipností, a pak se diví, že odcházejí jen s účtenkou v ruce.

Můj trik je mnohem účinnější: nehrát si na lovce, ale být tím jediným, kdo po ní nic nechce a přitom přesně ví, čeho chce dosáhnout.

Hotelový bar je dokonalé loviště. Cizí město, anonymita, unavené nervy personálu a hosté, kteří mají pocit, že jim patří svět. Zatímco ostatní se lepí na pult a brzdí ji při práci, já se usadím tak, abych měl přehled, ale nedělal jí další práci navíc. Žádné okázalé předvádění. Prostě si dám drink, sleduju dynamiku večera a čekám na chvíli, kdy se rytmus zpomalí a zbyde jen tvrdé jádro.

A tady přichází ten zlom. Místo aby ze mě udělala dalšího otravného hosta, kterému musí ulevovat od nudy nebo samoty, otočím to. Začnu mluvit úplně věcně, lehce ironicky a bez snahy zavděčit se. Žádné slizké lichotky o tom, jak jí to sluší. Spíš trefná poznámka o tom, jaký cirkus dneska předváděl stůl u okna, nebo o tom, jak absurdní je tvářit se celý večer mile na lidi, které v životě neuvidí. Najednou není v roli obsluhy, jsme na stejné vlně.

Jakmile cítím, že z ní padá profesionální maska a začíná reagovat upřímně, položím na stůl návnadu. Žádné tlačení na pilu, žádné prosby. Jen klidně a mimoděk řeknu, že mám nahoře pokoj, ticho a klid, a že až to tady zavře a bude mít po krk všech těch keců, může se zastavit. A pak to nechám viset ve vzduchu.

Když to klapne a ona opravdu přijde, celý ten večer se přesune z jejího teritoria na moje a teprve tam se ukáže, co se skrývá pod barmanskou zástěrou. Někdy přijde ještě napůl v tempu směny, rozepne si košili, hodí tašku do kouta a s pobavením si nalije skleničku z minibaru, jako by si konečně mohla odškrtnout roli „hodné holky za pultem“. Jindy je to mnohem syrovější: sotva za námi zaklapnou dveře pokoje, zmizí všechen ten zdvořilý odstup, padnou první doteky opřené a z unavené barmanky se v tichu pokoje stane ženská, která chce jen intenzitu a nulové závazky.

A jakmile se ocitneme dál, v tlumeném světle lampy a tichu, které narušuje jen bzučení klimatizace nebo lednice, celé to nabere úplně jiné grády. Žádné dlouhé oťukávání, žádné hrané ostýchání. Většinou jde všechno překvapivě rychle a přímočaře, od prvních horkých doteků, kdy z ní během vteřiny padá zbytek oblečení, přes odvážné polohy a tempo, které si diktuje sama, až po chvíle, kdy se v té naprosté anonymitě cizího pokoje odváží věcí, které by si doma možná nedovolila. Někdy se uprostřed toho všeho zasmějeme absurditě celé situace, jindy je to tiché, soustředěné a až dravě intenzivní. A když to utichne, často nezůstává dlouho, buď se ještě na chvíli natáhne vedle mě, dopije zbytek skleničky a pak tiše zmizí zpátky do noci, nebo zůstane až do svítání.

Právě tenhle kontrast mezi klidem, lehkou arogancí a nulovým nátlakem funguje děsivě dobře. Po hodinách nucených úsměvů a hloupých narážek je pro ni až nečekaně přitažlivé potkat někoho, kdo se neponižuje, nehraje dramata a nechává jí pocit kontroly.

Neznamená to, že pokaždé vyhraju. Někdy je vyřízená tak, že chce jen zmizet domů, jindy prostě jiskra nepřeskočí. Ale když se to sejde, ten večer nekončí u zaplaceného účtu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz