Hlavní obsah

Šéfka mi na večírku nabídla povýšení. Ráno po vystřízlivění mi napsala, že si to nepamatuje

Foto: MaTane / Gemini

Vánoční večírek měnil pravidla hry. Když mi šéfová v náladě přislíbila týmové vedení a vyšší plat, slavila jsem. Ranní zpráva mě ale bleskově vrátila do kruté reality.

Článek

Firemní večírky mají být odměnou za celoroční práci, místem, kde se uvolní napětí a trochu si lidsky přiblížíme. Jenže alkohol v kombinaci s hierarchií a potlačovaným pracovním stresem vytváří třaskavou směs. Já jsem se o tom přesvědčila na vlastní kůži jednoho prosincového čtvrtka.

Tři roky jsem v naší agentuře dřela jako šroubek. Přesčasy, víkendové předávání projektů, žehlení cizích chyb. Pozice seniorního týmového lídra byla volná a všichni tak nějak předpokládali, že ji dostanu já. Moje šéfová Lenka se ale k oficiálnímu rozhodnutí neměla – až do večera v baru na Žižkově.

Třetí sklenička vína a „velké přiznání“

Atmosféra na vánočním večírku byla uvolněná. Po třetím drinku si ke mně Lenka přisedla, objala mě kolem ramen a začala mluvit s neobvyklou vřelostí.

„Víš, ty jsi v téhle firmě jediná, na koho se můžu fakt spolehnout,“ spiklenecky naklonila hlavičku. „A chci, abys to věděla první. Od ledna přebíráš celý tým. Už jsem to schválila na vedení. Přidáme ti patnáct tisíc a dostaneš vlastní rozpočet. Zasloužíš si to!“

Srdce mi skákalo radostí. Přiťukly jsme si spolu, objaly se a já strávila zbytek večera na obláčku euforie. Volala jsem partnerovi, slavila s kolegy u baru a poprvé za tři roky měla pocit, že moje tvrdá práce byla poctivě oceněna.

Ranní studená sprcha v 8:15

Ráno mě budil nejen bolestivý tlak v hlavě z levného prosecca, ale i pípání firemního Slacku. Na displeji svítila soukromá zpráva od Lenky.

„Ahoj, prosím tě, včera jsem byla dost unavená a prý jsem ti na baru vykládala nějaké věci ohledně nového vedení? Doufám, že jsi to nebrala moc vážně, byla to jen taková volná úvaha v náladě. V pondělí to probereme oficiálně na poradě, tak o tom prosím nikde nemluv.“

Seděla jsem na posteli a nevěřila vlastním očím. Ta jistota, ten slib, ten výbuch radosti z minulého večera – všechno se v sekundě rozplynulo.

Vystřízlivění na poradě

Pondělní schůzka byla ještě trapnější než samotná zpráva. Lenka seděla za stolem v upnutém saku, vyhýbala se mému pohledu a profesně chladným tónem oznámila, že výběrové řízení na pozici vedoucího týmu se otevírá i pro vnější kandidáty.

Když jsme zůstaly v kanceláři samy, zkusila jsem to jemně nadhodit.

„Omlouvám se, jestli vzniklo nějaké nedorozumění,“ řekla s kamennou tváří. „Na večírku se prostě namluví spousta věcí. Příště bychom měly profesní věci řešit pouze v pracovní době.“

Udělala ze mě blázna, který vzal opilecké plácání po zádech jako oficiální nabídku. Nejhorší na tom bylo, že kolegové už o mém „povýšení“ věděli – na večírku jsem se s tím totiž v radosti pochlubila. Vypadala jsem jako hlupák, který si vymýšlí vzdušné zámky.

O tři měsíce později jsem z firmy odešla. Místo lídra týmu nakonec dostal člověk přivedený zvenčí a důvěra mezi mnou a šéfovou byla nenávratně pryč.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz